Vyklidnění

14. ledna 2017 v 12:50 | Katrin |  Novinky
Tento týden jsem zjistila, jak se fyzicky projeví, když má člověk příliš stresu. I když už chápu lidi, kteří trošku pracují i o víkendu, protože někdy to prostě jinak nejde, pořád si myslím, že to člověk musí vyvažovat a občas dělat i věci, které nemají moc smysl, nebo věci jednoduché, stereotypní, monotónní. U těch si totiž odpočine trochu i mozek. Spousta lidí říká, že si nejlépe odpočine u čtení knížky. Ale já ráda vidím nějaký výsledek i u odpočinkové činnosti, a i když po přečtení jedné knížky máte v hlavě určitý zážitek nebo pocit, tak po přečtení desáté už nevíte, co že jste to zažili při té první.
Tady je pár činností, které praktikuju já.

1. sbírání šípků, hub
Osobně mám raději sbírání šípků, protože se nebrodíte pavučinami jako při houbaření v lese. Sbírejte jen šípky, co nejsou u cesty, ať si z nich můžete uvařit čaj. Jedna porce šípků se dá vyvařit asi třikrát, nejlepší je prý druhý vývar.
(zdroj obrázku: frekvence1.cz)

2. malování
Po malování také vidíte výsledek, navíc si obrázek můžete vystavit nebo zarámovat. Prolínání barev je příjemné na pohled a tak zlepšuje náladu. Malovat může i člověk, který malovat "neumí", protože to je taky můj případ. Já prostě vezmu barvy a nějak je přes sebe plácám na papír. Nemusíte malovat nic konkrétního, klidně tvary, duhu, nebo cokoliv.

3. pletení náramků, háčkování
Dřív moje oblíbená činnost. Pletení náramků se skládá v podstatě jen z opakování stejného typu uzlů. Soustředit se musíte jen při úvodní řadě, ve které nastavujete pořadí barev na náramku, dál už jen pletete. Totéž platí pro náramky z korálků - jakmile se to naučíte, bude to pro vás stereotyp.

4. loupání vlašských ořechů
Až při nové dietě, ve které jsem měla spoustu ořechů, jsem přišla na to, jak mě vyloupávání jadýrek vlašských ořechů ze skořápek uklidňuje. Samozřejmě tím nemyslím urputné a masivní loupání ořechů na pečení před Vánocema, to pak ty ořechny nechci měsíc vidět. Smějící se

5. zahradničení
Někde jsem četla, že při práci s hlínou se nám v těle uvolňuje hormon štěstí, a proto bysme měli hodně zahradničit. Na mě funguje i třeba jen práce s kytkama - odstřihávání odkvetených květů, trhání plevele. Výsledek vaší práce budete vidět každý den, a pokud se do toho ponoříte více, tak váš um může mít pozitivní účinek i na vaše sousedy nebo návštěvy.

6. tanec
Pohyb obecně má skvělé antistresové účinky, nebo třeba i pomalé cvičení na hudbu. Z tancování sice nemáme moc žádný výsledek, spíš prožitek, ale ten zase může být opravdu silný. Já mám nejraději balet, protože se při něm cítím krásně, a při pomalém pohybu paží od země až do stropu mi někdy připadá, jakobych tím všechny svoje starosti odhazovala někam do vesmíru.
 

Open-minded

5. prosince 2016 v 21:43 | Katrin |  Střípky z deníku

Život mi změnila spousta věcí. Není ale důležité, co to byly za věci nebo události. Důležité je, že když se člověku ona událost stane, tak si jí všimne. Všimne si toho, že něco jde dělat jinak, a nechá onu událost, aby jeho život nějak pozitivně poznamenala. To, že se vám něco přihodí je jedna věc, ale to, zda si z této nové životní situace něco odnesete, je věc druhá. A samozřejmě také záleží na tom, jak se k dané situaci přistoupí. Dám vám příklad.

Jednou z věcí, která velmi změnila můj život, byl pobyt v Anglii. Změna se neudála kvůli zlepšení jazykových schopností, ale proto, že jsem si všimla jiného způsobu chování, než který jsem znala z domu, od spolužáků, kamarádů. Když Angličan propaří noc a vy se s ním ráno potkáte v kuchyni, nezačne vám vyprávět, jak ho bolí hlava, ani jakého má "sušáka". První věta, kterou Angličan ráno zmíní je na způsob: "It was a great party last night, huh?" nebo "Oh, I had so much fun last night!" Je to tedy něco pozitivního, jde mu o to, co v životě zažil, že strávil spoustu času s kamarády a vytvořil si vzpomínky, které s nima může sdílet. Takové a i jiné příhody by ale nic neznamenaly, kdybych si nevšimla toho, co kdo říká, jak se u toho tváří (měla bych spíš říct: jak se u toho usmívá, protože oni se v podstatě usmívají pořád) a jak na to reagují ostatní. A především je důležité pochopit, že je možné, abych i já uměla říkat po ránu takové věci, a že bych to měla sama začít nacvičovat a zkoušet, a to nejlíp hned teď.

Ty víš, kdo to může změnit

8. listopadu 2016 v 18:28 | Katrin |  Střípky z deníku
Existuje na světě jeden člověk, který zvládne změnit všechno. Všechno, co se nám děje, má svoje důvody, a tento člověk je řídí. To kvůli němu jsem například já ještě neviděla Český ráj, nezkusila fly jógu a ani se zatím nenaučila dělat výborné lívanečky s ovocem.

Dnes jsem ve svém news feed na fb našla odkaz na článek, který prý pohoršil či vyděsil spoustu lidí. V tomto článku byl obrázek ledního medvěda, který byl asi tak hubený jako já. Nemusím říkat, jak moc jsem (nebo spíš nejsem) hubená, aby vám došlo, že když je medvěd útlý jak člověk, tak je s ním něco špatně. Celý článek popisoval globální oteplování a jeho dopady na zvířata na druhém konci zeměkoule. Mě osobně ale víc zaujal obrázek medvěda, který skáče po kouskách ledu, jen aby našel nějaký pro něho dost velký kus. Přišlo mi to jako boj. Vyloženě boj o to mít něco pevného pod nohama, mít kde lovit, mít kde spát. Až člověka napadne, že se musí něco změnit.

A tak jsme zpátky u toho dotyčeného, který může změnit všechno, co se vám nelíbí. Ta dotyčná jsem já, ten dotyčný jsi ty a dotyční jsou taky všichni ostatní. Obklopujte se dobrými lidmi, kteří něco dokázali, nechte se inspirovat lidmi, kteří něco změnili. Ale pak - a to je to nejdůležitější - jděte a sami taky něco změňte. Pokud změníte svůj postoj k okolí, budete optimističtější a laskavější, pocítí to všichni kolem vás. Pokud změníte svůj postoj k životnímu prostředí, pocítí to celá planeta. Obě možnosti jsou dobré, můžete změnit jen něco a to stačí. Čím víc věcí ve svém životě dokážete změnit na pozitivní, tím pro vás lépe.
Na závěr pro inspiraci sem dávám linky na to, jak alespoň orientačně zjistit, jaká je vaše ekologická stopa a v čem máte rezervy: anglicky: zde, česky: zde.
















Obrázek z: interez.sk
 


Méně je někdy více

11. října 2016 v 18:32 | Katrin |  Střípky z deníku
Že méně je někdy více neplatí jen o zdobení vánočního stromečku, o výběru doplňků k oblečení nebo počtu nachozených kilometrů na výletě. Platí to i o tom, co všechno se v jednom dni snažíme zvládnout.

Včera i dneska se mi podařilo mít hezké dny z jednoho prostého důvodu - nesnažila jsem se zvládnout všechno, co jsem potřebovala. Včera jsem si večer po práci místo úklidu pokoje zašla na jógu a od té doby se cítím moc fajn. A dnes jsem pochopila, že nemusím mít všechno - hotovou školu, spoustu peněz, dům na Floridě - abych mohla být se svým životem spokojená. Někdy je důležitější pochopit, co je ta věc/osoba/činnost, co vás dělá šťastnými, a tomu se věnovat. Mám to štěstí, že jsem tu svou oblíbenou činnost už našla. Když jsem pak této činnosti musela něco obětovat, něčeho se vzdát nebo to aspoň na chvíli pozastavit, zarazilo mě to a nemohla jsem překousnout, že nezvládám všechno, co "mám" zvládat. Ale kdo určuje, co všechno musíme zvládnout? Nikdo, jen my.

Asi bude něco na tom, že když chcete, aby něco nového a dobrého přišlo do vašeho života, musíte se něčeho nepotřebného nejdříve vzdát. Nikdy jsem tomu nevěřila a nechtěla jsem si ze svého života nic ukrajovat. Je to těžké a může to trvat. Ale když objevíte tu věc/osobu/činnost, která vás nejvíc stresuje, je dobré jí dát sbohem. Nejlépe napořád nebo aspoň na čas. A pak se vám postupně začnou otevírat nové dveře a přicházet k vám noví lidé, příjemní, s návrhy, které byste nikdy nečekali že dostanete. Ale asi je to tak ve vesmíru zařízené. Jako bychom už z podstaty věci nemohli zvládat všechno možné na světě, zvládat všechno hned a na sto procent. Svět a vesmír jsou stále v pohybu a naše životy také. Nebojte se objevit něco nového, nebojte se zapomenout na něco starého.

Zajděte k vodě, k řece, sedněte a nepřemýšlejte. Relaxujte, sledujte vodu, poslouchejte zurčení. Sledujte přilétající ptáky a poletující motýly. Přepněte se do klidného a spokojeného režimu. Až po chvíli takového klidu povolte myšlenkám, aby se vám začaly v hlavě objevovat. To, co se vám do mysli pak dostane jako první, je většinou věc/činnost, u které se cítíte být uvolnění a spokojení, stejně jako při relaxu u vody.



Finská architektura

4. října 2016 v 19:47 | Katrin |  Ze země sobů
Památka na léto, která tu nesmí chybět. Člověk si v Helsinkách připadal místy jako v pohádkách, když na domech mezi věžičkami bylo vidět cimbuří, až se mi v hlavě objevila otázka, jestli se v těch domech opravdu normálně bydlí.
Když už neměl dům cimbuří, tak měl vchod jak do nějaké tajemné komnaty nebo cizí říše.
Podobně vypadala i budova nádraží.



Japonská zahrada

19. června 2016 v 18:48 | Katrin |  Akce, výlety
Dnes ráno jsem na fb četla komentář jednoho mého kamaráda, který nechápal smysl "letních" dovolených. Nechápal, že se lidé celý rok dřou jen proto, aby mohli pak 2 týdny ležet někde u vody na opačném konci světa. A já s ním naprosto souhlasím.

Mám totiž nejraději neplánované jednodenní výlety, při kterých si člověk odpočine a také něco uvidí (i něco jiného než moře). Podle mě je důležité vybírat si dovolenou postupně i během roku, aby z té práce člověk nezešedivěl. Když totiž ležíte 2 týdny někde u vody, celé dny více méně nevstanete z lehátka, tak je potom více než jasné, že se vám zpátky do práce nebude chtít a kolikrát z toho mají lidi ještě větší deprese, než kdyby na žádnou dovolenou nejeli.
Navíc, u vody se dá ležet i v Česku, nestrávíte 2 dny své dovolené cestováním, ale maximálně 2 hodiny.

Pro inspiraci sem dám nově otevřenou japonskou zahradu ve zlínské Zoo Lešná.


Střípky z dovolené - Rakousko

14. srpna 2015 v 20:21 | Katrin |  Střípky z deníku
První díl dovolenkové dokumentace se bude věnovat Rakousku.
Jmenovitě jsou to Wörthersee a hrad Hochosterwitz.




Smysluplný blog

30. června 2015 v 19:07 | Katrin |  Novinky
Pod pojmem smysluplný blog (bohužel) nemám na mysli ten svůj, i když bych ho jednou tak ráda nazvala. Ale v přehlšli podobně ztracených blogů, jako je ten můj, se objevují i blogy, na které má smysl chodit a díky kterým můžeme pomoci vypustit do světa nějakou pozitivní změnu.

Dneska se chci věnovat blogu www.startovac.cz, který se snaží společnými finančními příspěvky rozjet akce a projekty, jejichž realizaci si iniciátor nápadu nemůže z nedostatku vlastních finačních prostředků dovolit. A proto když korunka ke korunce sedne a každý přispěje svou troškou do mlýna, může se i takový projekt podařit.

Mně zaujal projekt Wifics restart, který se snaží ukázat teenagerům, jak lépe vést svůj život a využívat svůj potenciál. Link na více info o tomto projektu je zde.
Najděte si čas a podpořte ho.


Nová anketa

30. června 2015 v 18:34 | Katrin |  Novinky
Nová, vyloženě letní anketa vystřídá dlouho-visící anketu o nevyužitém talentu.
Talentová anketa tu byla tak dlouho proto, aby se jí mohlo zúčastnit co nejvíc lidí, protože výsledek mě opravdu zajímal :) A tak si to shrneme:

nejčastější nevyužitý talent: malování (53 hlasů)
2. nejčastější: psaní (43 hlasů)
3. nejčastější: fotografování (32 hlasů)
4. nejčastější: překvapivě tanec (25 hlasů)
5. nejčastější: překvapivě grafika/design (22 hlasů)
a hned za tím: vaření (20 hlasů).

Chvílemi vedly i ruční práce nebo fotografie.

Malování jako nejčastější nevyužitý talent zaujímá docela pochopitelné prvenství. Jednak proto, že pokud nestudujete uměleckou školu, je skoro nemožné dostat se mezi umělce-malíře a být přijat do nějaké galerie. Pak také proto, že dneska částečně úlohu kreslení přebírá právě grafika a spousta obalů na knihy a podobných věcí se tvoří převážně na počítači.
Prosadit se ve velkém chumlu pisálků poslední doby může být oříšek, ale zase je tu možnost vydat si knihu vlastním nákladem. V takovém případě je to pak už jen o propagaci svého díla a trpělivosti při pomalém splácení nákladů. Větším problémem při psaní bude ale spíš již zmiňovaná trpělivost, která spoustě autorů chybí k dopsání dílka a následným revizím.
Umělecká fotografie má svou konkurenci hlavně v malých a šikovných digitálních foťácích, díky kterým si "slušnou" fotku zvládne vyfotit spousta amatérů, kteří mají alespoň průměrně vyvinutý smysl pro perspektivu.
Řeklo by se, že právě po graficích bude všude sháňka, ale jak to tak vypadá, ještě jsou nějací nevyužití na skladě Usmívající se
Tanec je překvapením, ale chápu, že pokud už vám není 11, tak je docela těžké najít ve vašem městečku nějaký soubor, do kterého byste se mohli zapojit. S dětma většinou není problém, ale jak je člověk dospělý, musí bydlet ve větším městě, aby našel patřičné kurzy, které by ho dokázaly nadchnout. Ostatně kurzy samy o sobě také nejsou velká výhra, většinou se v rámci kurzů nedostanete na pódium a každou chvíli se tam střídají účastníci. Je dobré obhlédnout si například letní venkovní akce a taneční workshopy, nebo si najít salsa kluby, které pořádají kurzy a následně i salsa párty, na kterých můžete svoje nově nabyté dovednosti hned využít a ukázat se. Usmívající se

Ano i ne

26. března 2015 v 19:26 | Katrin |  Střípky z deníku
Býti pracantem je tuze zvláštní věc. Vidíte v přímém přenosu, jak se věci mění a také jak se mění lidé a jaké jsou jejich osudy. To se studentům kromě klábosení nad kafem často nestává. Ve škole se vidíte na několik málo hodin týdně (pokud teda mluvíme o univerzitách) a za tu dobu si určité věci stihnete říct, co se u vašich kámošů změnilo a co ne. Jenže v práci si to říkat nemusíte, protože ať dotyčný chce nebo ne, vidíte jeho proměnu na vlastní oči. A navíc - často co se "jen" řekne, vletí jedním uchem tam a druhým vyletí ven.
Pokud bych si mohla znovu vybrat, jestli budu ještě studovat nebo už vkročím do pracovního života, nejspíš by se ozvala moje lenost a já bych se asi vrhla znova do školních lavic. Co si budeme povídat, je to tak nějak pohodlnější. Máte víc času na všechno vyřizování, kdežto z práce si i k blbému doktorovi musíte brát volno nebo si tu návštěvu naddělat. Na druhou stranu mě to trošku vyléčilo z mé hypochodrosti. Dnes už vím, jak efektivněji řešit prezentace a různé projekty do předmětů, kterých nebylo zrovna málo. Většinou se dají všechny eseje zvládnout za jeden den, což v praxi znamená, že kromě pár přednášek máte celý týden volno. A i když je to jarní počasí velmi povzbuzující, pravidelná pracovní doba mě o smyslu své existence po půl roce stále nepřesvědčila. Tím se nám klube první Ne.
Pracovní život ovšem má i svoje světlé stránky, a tou hlavní je samozřejmě stabilní příjem. Ten byl při brigádách za studií o porovnání mizernější. Tenktokrát má práce jedno velké Ano.
V práci jste taky většinou obklopeni podobně smýšlejícími lidmi nebo aspoň s podobným vzděláním či úrovní inteligence - zase jednoznačně Ano.
Ráda poznávám nové kolegy a v tomto ohledu jednoznačně vyhrává práce, jelikož lidé přicházejí do vašeho kolektivu častěji, než je tomu u studií. Počet studentů je prostě dán dopředu na tři, eventuelně dva roky a až na výjimky nikdo nepřibývá, ale spíš ubývá. Lidé samozřejmě mizí i z firem a objevují se v jiných, a to je potom těžko se s nima rozloučit, když vedle sebe strávíte polovinu vašeho týdenního života, potkáváte se na chodbách, přejete si dobré ráno a chodíte spolu na oběd, řešíte spolu problémy a máte pak společně radost z jejich rozlousknutí. V tomto případě bych řekla Ano i Ne.
Bez většího rozboru řeknu ještě jedno další Ano pro práci, a tím je čistá hlava na víkend Usmívající se.

Celé tohle dilema je tak nějak na pomezí - vyváženost Anů a Nen se neustále pohybuje těsně kolem středobodu vah, a rozseknout je může až pořadí vašich priorit.

Další články


Kam dál