Domy a stromy

26. ledna 2012 v 8:40 | Katrin |  Střípky z deníku
Připadám si jako zrádce. Jsem přece člověk, tak proč se mi nelíbí, co člověk na této planetě vytváří?
Seděla jsem ráno v pokoji a dívala se na stromy a řeku za oknem. Jenže pak, když jsem konečně nazula boty, oblékla kabát a nasadila čepici, nestačila jsem se divit, kudy se to procházím. Začala jsem sice u řeky a mezi stromy, tedy tam, kam se moje oči to ráno upíraly, ale hned po pár metrech jsem měla dojem, že něco je špatně. Řeka po mé levé ruce tekla stále, ale stromů ubylo a do tváře mně křičely pestrobarevné domy. Dobře, řekla jsem si, asi špatná volba parku nebo co. Nemusí se mi přece líbit každý kousek trávy.

Po chvíli mi došlo, že nejde o výběr parku. Je to obdobím. V zimě stromy sice ztrácejí listí, ale všechno má být zase zahalené sněhovou peřinou a čarovně malebné, zvláštně jímavé, jemně dojemné a trochu kouzelné. Ale co to? Malebná se mi řeka ani její okolí dneska nezdá, a jímavá není už vůbec. Na hladině plave zelená pet flaška a zkazí mi celou fotku. Přede mnou most a na něm dráty a sloupy a tramvaje, vedle mostu staveniště něčeho silně rádoby moderního, vysokého tak, že to stromy nezakryjí, ani kdyby jich tam vysázeli celou alej. Počasí ála podzim bývá vždycky šedavé a pochmurné, ale i v té pochmurnosti mají stromy a keře svoje kouzlo, což se o tomto produktu industrializace říct nedá. Ten je šedý celý rok, a až šedý nebude, bude zas plechový nebo barevný jak vymalovánky tříletého dítěte. Chudák řeka, že na to všechno musí čučet.

Chápu, chápu, pokrok zastavit nejde. Ani se o to nesnažím. Jen mě tak napadá, že když už svět plníme těmi beztvarými krabicemi, proč se drazí architekti nesnaží navrhnout něco, co pro změnu do našeho prostředí zapadne. Snad mi nikdo nebude mít za zlé, že neobdivuju novodobý trend strakatých či fosforově oranžových baráků, které svítí jak rybičky v akváriu. Prostě mi to nesedí. Kdyby ty domy aspoň ladily k sobě. Nechtějte mi namluvit, že každý panelák na sídlišti musí mít jinou barvu, aby se lidi vůbec trefili do správných dveří. Nikdy předtím domy tak strakaté nebyly a taky se v nich bydlelo.

Zimu mám hrozně ráda, ale teď se těším víc na jaro, až se všechno olistí a já si v parku budu opět připadat jako v parku. Zdejší parky jsou tak divně úzké, že když stojíte na jedné straně, vidíte až na tu druhou. A pokud je za ní panelák, tak holt máte stromy na oranžovém nebo červeném podkladě anebo vám procházku svou zvukovou kulisou zpestří provoz na hlavní třídě. Někdy se mi zdá, jakoby se ty stromy tyčily tak vysoko a keře košatily tak doširoka jen proto, aby mohli ty naše výtvory aspoň zčásti zakrývat. Aby dali najevo, že oni tu byli dřív a že jim to tady stále patří.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama