Klavírní

6. ledna 2012 v 17:04 | Katrin |  Střípky z deníku

Tak už se to rozjelo. Včera prvních pár úkazů ostré kritiky. Nevadí mi to, jsem naopak ráda a musím říct, že některé z nich měly recht. Ale říkala jsem si o to, co? Taky koho by napadlo hodit něco tak nedokonalého na fb, kde jsou všichni krásní a dokonalí. Ale co, stejně sem nikdo nechodil, tak se konečně kolem "rádoby" blogu něco děje. Měla jsem na výběr - buď ho smazat, nebo s ním provést krátký proces. Vybrala jsem to druhé a tak to dopadá. Tak je asi holt do první knížky ještě daleko…

Dopadne to, jak to má dopadnout. Pokusím se zamyslet nad tím, co o mém psaní napíšete (no jo, kdyby tak někdo chtěl napsat) a jednou z toho něco bude. Momentálně je mi jedno, jak to skončí. Kdo nechce, ať to nečte, snad si to přečte aspoň někdo, řekne, co vidí, a já budu vědět, co je špatně. Je to jako když dáte někomu na Vánoce ponožky. Jeden je nechce a dostane je, druhý je nemá a chce je. Všechno je vzhůru nohama. Já občas taky, a to když bojuju s nastavením, které na této doméně funguje bohužel na heslo. Někdy ani to ne. Nejsem programový expert, a když už náhodou objevím, jak něco funguje, tak bych ráda, aby to opravdu fungovalo. Ale to chci asi příliš.

Úspěšný zápočet z dnešního rána mě trošku pošťouchl a zažehl oheň, který už málokdo uhasí. Protože většinou všechno, co začnu, za chvíli pošlu do kytek, tak jsem usoudila, že je čas to změnit. A tak budu psát a psát, až se ze mě bude kouřit, poslouchat u toho Ludovica Einaudiho a bude mi fajn. Jeho klavírní melodie jsou jako elektrika. Bez elektriky nejede ani můj noťas, protože chudák už rok nemá baterku, a já zas nefunguju bez Einaudiho a soundtracku z HP. Ještě že písničky v počálu nejdou při přehrávání pořád dokolečka "ohrát", naštěstí se nepoškrábou, nenatáhne se jim páska Usmívající se

Asi už nedoženu to, aby mi prsty běhaly po bílo-černých klapkách klavíru jako splašené koně a vyluzovaly líbivé melodie. Budu se snažit dohnat to, co dohnat můžu, a tak nechám prsty běhat jen po klávesnici. Budou běhat tak dlouho, než se zaplní tucty stránek čtivými příběhy. Já to pořád říkám, že nejpodstatnější věcí, kterou jsem se na naší drahé zlínské "obchodce" naučila, je psaní všema deseti. Heh, kde je nějaké právo nebo ekonomie, není třeba…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama