Lamentace

3. ledna 2012 v 19:25 | Katrin |  Střípky z deníku

Je jedno co dělám, pořád to dělám špatně. Nebo je to jen tím, že nevím, co chci dělat? Chci psát, nepíšu, chci fotit, nefotím, chci učit, neučím, chci tančit a to jediné dělám. Nevím, co dělám špatně. Mám v sobě pořád jakési pnutí a ne a ne se toho zbavit. Když napíšu na blog, nepovolí to, když napíšu pár veršů, povolí to jen trošku, když se začnu učit, zdvojnásobí se to, a když se dívám na film, aspoň na chvilku na to zapomenu. Ale včera mě dostal týpek z The art of getting by (český překlad zatím není), který na školu totálně kašlal, a já jsem mu neskonale záviděla. Na jednu stranu budu hrozně ráda, pokud tuto školu dodělám, na druhou stranu si dokážu představit, že to budou dva ztracené roky mého života. Roky, kdy jsem pořád jen něco doháněla a snažila se zlepšit v tlumočení, které mi stejně pořád nejde a ani nevím, jestli se tím chci živit. Možná bych se na to měla vykašlat a jít učit angličtinu. Přijde mi, že mě dokáže zabavit cokoliv, jen ne tlumočení. Bavilo by mě dělat zahradnici, vyrábět svíčky, aranžovat květiny, snad i pást kozy. Jen ne tlumočit. Tak proč to vlastně dělám? Sama nevím. Pořád letím za vidinou dobrých peněz, které za tlumočení sice jsou, ale co když mě to opravdu nebaví? Dobře, dobře. Nebudu hloupá a školu dodělám. Buď se mi podaří někde uchytit, nebo si hodím nějakou specializaci tak, abych měla dost příležitostí tlumočit, a to hlavně komunitně. Už jsem se rozhodla. Pořád lepší tlumočit uprchlíkům než pupkáčům na firemním meetingu. Tak, teď jsem to vymyslela…

Víc a víc cítím, že můj život nemá smysl, když nedělám to, co chci dělat. Bojím se začít psát něco pořádného, protože bych na to nemusela najít čas a příběh by mohl ztratit šťávu. Stejně, i kdybych něco kloudného napsala, nemám to komu dát přečíst. I když to je vlastně kec. Vždycky by se někdo našel. A dokonce než jsem dopsala předchozí větu, tak už mě napadlo kdo. Kristýnka, kámoška z Anglie (i když Češka), která má taky pisatelské ambice. Jak jsem na ni jenom mohla zapomenout. A hned mám další nápad. O prázdninách opravdu musím jet znova do Anglie a projít se místy, kde jsem strávila celý předchozí rok, protože pobyt v Anglii byl pro můj život tak zlomový, že se vyplatí o tom napsat knížku.

Chybí mi příroda, ale hrozně. Jak pořád čučím jen z teplé strany okna, chybí mi to, co je na druhé straně. Včera, když jsem čirou náhodou vstávala o půl šesté ráno a viděla tak o hodinu a půl pozděj východ slunce, byla jsem tak unešená, že jsem si tu nádheru musela vyfotit. Ale ty malé krabičky nezachytí přesně to, co v danou chvíli vidíte vlastníma očima, a už vůbec ne to, co přitom cítíte. A já jsem se cítila úžasně. Asi tak, že když člověk vidí takovou krásu hned v sedm hodin ráno, začne si myslet, že všechno na světě je možné a že všechno je krásné a jasné. V tu chvíli nevidíte kolem vás žádné problémy a ani vás nijak nevzrušuje, kolik toho za ten den musíte stihnout. Prostě jde jen o tu chvíli a o tu nádheru, o červánky za košatým stromem a štiplavý větřík na líčkách. Není potřeba slov, kdo vidí, pochopí.

Tři odstavce hotové a hned je mi líp. Asi to budu praktikovat častěj, deníček byl stejně nešťastný, že má tak málo stránek. Taky jsem se rozhodla oprášit své staré příběhy a posunout je kousek dál, i když je jen těžko letos dokončím. Ale počkat, ono je vlastně krátce po novém roce, hm, co takhle dát si jedno novoroční předsevzetí? Co na tom, že je 3. ledna. To jsou jen dva dny. Řekněme, že jsem si to předsevzetí musela nechat uležet Smějící se A jak že zní? Jednoduše: Budu psát. To je jedno co a kdy, ale budu psát. Pořád psát, protože to pnutí uvnitř se nedá vydržet. S každým písmenkem slábne, a pokud budu muset napsat milion písmenek, aby zmizelo, tak je napíšu. Abych nemusela seknout se školou, můžu psát v těch částech dne, kdy se mi nedaří učit. Například po obědě nebo pozdě večer. Musí to nějak jít. Prostě musí. A dnešek toho bude důkazem.

Třikrát sláva po-novoročním předsevzetím! Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Které roční období vás nejvíce inspiruje?

jaro 15% (3)
léto 40% (8)
podzim 25% (5)
zima 20% (4)

Komentáře

1 Galadriel | 3. ledna 2012 v 20:21 | Reagovat

Jo, člověk často nedělá, to co by chtěl a dělá to, co nechce. Všechno je to naruby.

2 Katrin | 3. ledna 2012 v 21:49 | Reagovat

Tak, tak, a tohle je můj pokus, jak to zkloubit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama