Od jabka k hrušce

30. ledna 2012 v 6:14 | Katrin |  Střípky z deníku
Bylo nebylo, jednoho dne se na každém člověku usídlil nějaký zlozvyk. Ten můj se objevil už na střední škole a nechce se mě od té doby pustit. Zkouším na něho všelijaké fígle, ale on se nedá, potvora. Je ve mně pevně zakořeněný, a i když se několikrát do roka oháním rýčem a motykou na zahradě, vysekat se nenechá. Nechci tvrdit, že mi nic dobrého nepřinesl, ale čas od času mi způsobuje takové záchvaty všehochutě, že v jeden den jsem schopná začít hned tři nové koníčky nebo aktivity.
Někdo rád peče, jiný rád sbírá vláčky a mašinky nebo skládá puzzle. Jenže já mám chuť dělat všechno, všechno na světě. Sice to "všechno" mám setříděné v jakési pomyslné pyramidě podle toho, na kolik mi na dané věci záleží, ale někdy ani to nepomáhá a vyrukuju s něčím, co je za normálních okolností na samém dně. Na smýšlených začátcích by nebylo nic špatného, kdyby mě ty nově započaté aktivity během pěti dnů nepřešly. A to až tak, že výtvory zůstaly v půli cesty k dokonalosti, náramek rozpletený už dva roky, plesovky rozešité tři roky, učebnice finštiny koupená, ale neotevřená už pět let. Pokračovat bych mohla do nekonečna. Neutěší mě ani skálopevné rozhodnutí z posledních dní, že nezačnu nic nového, dokud nedokončím všechny resty, ať už ty výtvory budou za něco stát nebo ne. Ze zvláštního důvodu potřebuju vědět, jestli jsem vůbec schopná to či ono vyrobit, vymyslet, doplést, došít. Prvních pár dodělávek se už raduje z konečně finální existence, ale objevily se další okolnosti, které mě v novém, pozitivním trendu opět zbrzdí. Ale nezabrzdí, to si musím zapamatovat.

Toto tvůrčí období se mi docela líbí, spousta věcí hotová za poloviční čas, jelikož většinou je potřeba dokončit jen posledních pár stehů nebo řádků, a tak se úspěch a následně i úleva, že mě náramek už nebude strašit ve snách a volat: "haló, haló, já jsem tady, potřebuju ještě dvacet suků a smyčku!", dostaví velmi rychle. Někdy v překvapivě slušivé podobě Usmívající se
Musím však konstatovat, že za dobu absence ručních prací v mém týdenním plánu aktivit se čas potřebný pro výrobu všech těch cetek prodloužil asi o polovinu a míra mé zručnosti povážlivě klesla. Chytání oček na pleteném svetru při likvidaci širokoúhlého výhledu do krajiny skrz jeho šev se nečekaně stalo náplní celé hodiny předobědového čekání. Moje radost z obrody několik let průvanem trpícího svetru byla nesmírná.
Jestli se mi podaří vdechnout takto život všem opomenutým věcem, nevím. Zkusím to. Nic mi ale nebrání zopakovat si tento dohotovovací záchvat brzy znova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama