Pár kolejních tajemství

4. ledna 2012 v 9:05 | Katrin |  Střípky z deníku

Asi složím báseň na kávu Jacobs. Piju jí poslední dobou tolik, že se objevuje i v mých snech. A neměli bychom psát básně o tom, o čem sníme? Btw, asi proto je tolik básní o sexu Smějící se

Není zas tak snadné udržet se devatenáct hodin vzhůru. Sice, když jsem psala bakalářku, vystačila jsem si se třema hodinama spánku, ale to se nedá dlouho vydržet. I když mně to vydrželo dva měsíce, ale pak jsem myslela, že umřu, a tak jsem pro změnu týden nehla ani brvou. Rekord jsem trhla čtrnáct dní před Vánocema, kdy jsme si s holkama na kolejích udělaly slabší večírek jako rozlučku jedné z nás, a tehdy jsem nespala vůbec. Holky to vychytaly, ty si šly v 6 ráno lehnout, ale já utíkala do sprchy a pak hurá do školy na páteční překladové semináře. No nebudu se tady naparovat, jak jsem to zvládla levou zadní. Na obou seminářích (bohužel máme na oba stejnou učitelku) jsem spíš dělala reklamu na uspávací prostředek a za ty celkově tři hodiny musela učitelka zvládnout spočítat i plomby v mojí puse, kolikrát jsem ji na ni otevřela.

Nevím, jestli mám vůbec vzpomínat, co všechno se předchozí noci dělo, ale asi byl tehdy nejvyšší čas zjistit, že kouzelné kolejní bufety neprodávají jenom cigarety, ale také vína tří barev a velkého množství odrůd. A další výhodou je, že pokud dojde víno na koleji, kde bydlíte, neznamená to, že by se nedalo sehnat v nějakém jiném kolejním bufetě, třeba v budově naproti, nebo nalevo, nebo ještě dál nalevo. Stačí si vybrat. My jsme si vybraly kolej nalevo a snahou zapůsobit na jakéhosi študentíka, kterého jsme potkaly před vchodem, jsme vyrušily ubohou paní vrátnou z dřímoty. Přestože jsme nejdřív zkontrolovaly študentíkovo apartmá, kam nás rozjařeně pozval, naše chutě nedošly uspokojení, jelikož nám byly nabídnuty jen jakési nedopitky čehosi kalného, co mohlo kdysi dávno být považováno za bílé víno. A tak jsme nakonec musely obtěžovat paní na vrátnici a krásnou lahvinku červeného jsme si koupily na ISIC. Občas je dobré ho mít Usmívající se

Ve stavu naší rozjařenosti nás nezarmoutil ani fakt, že víno mělo korek a my neměly vývrtku. Po tom, co jsem dokázala v Anglii na louce mezi krávama otevřít korkové víno větví ze stromu (ale o tom až jindy), mě takový bizarní problém nemohl rozhodit. A navíc, když chytíte slinu, tak se do té flašky dostanete prostě vždycky. Takový je zákon…. A tak, naprosto v klidu, bez stresu, s myšlenkou na zákon o slinách, jsem jako první nástroj zvolila další užitečnou školní pomůcku, propisku. Ale nebylo to ono, propiska se příliš prohýbala. Potřebovala jsem něco pevnějšího (nepovažujte za dvojsmysl, prosím :D ). Vyšla jsem z pokoje a na chodbičce objevila lopatku a smetáček, hezky špičatý smetáček. V tu chvíli byl jeho osud zpečetěn a byl pasován otvírače lahví. Díky bohu, že na pokoji nejsme čtyři, aspoň nemohl nikdo pořídit fotku jak dvě drží flašku vína a třetí do ní píchá obráceným smetáčkem. Nicméně pokus byl úspěšný a my ve tři hodiny ráno vyjekly nadšením, když jsme viděly korek plavat na hladině.

Kolem a kolem, ze tří holek na pokoji jsme zbyly jenom dvě. Smutná to věc, zvláště po tak dobrodružné noci. Jeden si pak říká, že se klidně v tom pokoji uskrovní, i když už tak tam není k hnutí, jen aby tam dotyčná mohla zůstat. Co na plat, asi bude potřeba zajistit nějakou tu lahvinku a brambůrku, aby se opět aspoň na pár hodin nastolila ta původní pokojová rovnováha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které roční období vás nejvíce inspiruje?

jaro 15% (3)
léto 40% (8)
podzim 25% (5)
zima 20% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama