Východ se západem

11. ledna 2012 v 21:12 | Katrin |  Střípky z deníku























Nemám ráda dny, kdy všeho všudy nic neudělám. Dnešek je přesně takový. Dá se říct, že kromě umytí podlahy v pokoji a nalakování nehtů jsem nic pořádného nespáchala. Ráno v knihovně jsem sice kopírovala, až se kopírka zadrhávala (nebo to bylo rukama?), ale to bylo nejspíš tím, že bylo ráno. Ráno jsem vždycky pilná. Je to jako východ slunce. Každé ráno si říkám, že je nový den a tento den bude skvělý, a tak mám možnost s tím něco udělat. Kouknu se na fotku červánků, kdysi vyfocených v 7 hodin ráno, a řeknu si, že dnešní den bude stejně úspěšný, jako byl ten den na obrázku. Ale ne vždycky to vyjde. A pak mě to večer hoooodně mrzí. Jenže večer už je pozdě. Já a práce v noci totiž nejdou dohromady.
Nejhorší je, když si ráno naplánuju, co všechno bych měla stihnout. Plná optimismu vrhám se vstříc půl osmé ranní a hned si vařím kafe, aby se mi náhodou nechtělo zpátky do postele. To se mi totiž stalo v pondělí i v úterý. Děs a hrůza. Ale s myšlenkou na tyto dva promrhané dny, kdy mě hlad konečně vyhnal z pelechu po jedenácté hodině dopolední, začnu svižně obíhat aktivity ranní hygieny a už už si chystám snídani, rychle nějaké cukry do krve. Bez cukrů v krvi je únava, s únavou je postel, postel je špatně. Když nezabere snídaně a kafe, popadnu Isic a pádím do bufetu pro tatranku nebo oplatky (víno tentokrát raději ne). No a po tatrance to prostě musí jít. Čtení, překlad, honem, rychle, už bude poledne. Ale co, však za chvilku je poledne, to půjdu na oběd, tak si teď můžu dát pauzu a pustím si nějaký filmek. Přesně takhle to začíná….
Co by se dalo čekat od nacpaného stvoření po obědě? Že se vyvalí a dá si chvilku "relax". O ou, z chvilky je hodina a z jedné hodiny jsou dvě. Jejda, to už jsou tři odpoledne. Hm, do čeho se asi tak pustím. Zkusím terminologii a uvidím. Jen se před tím mrknu na fb, novinky a pár dalších stránek. Ne, není tři čtvrtě na čtyři, to se mi jen zdá. Jsem se blbě podívala na hodiny. Teda vlastně asi nepodívala, protože když se tam podívám podruhé, jsou opravdu čtyři. Takže bych mohla fakt začít se seriózní prací. Dobře, ale nejdřív si nachystám, co budu ve středu učit. Jeden obrázek, druhý obrázek, nějaké to cvičeníčko. Počkat, toto potřebuju okopírovat. Jenže to na zítra nestihnu. Tak musím vymyslet něco jiného… Sepíšu pár otázek s konstatováním, že budeme zítra v hodině hodně konverzovat. To mi jde, takže příprava hotová. A pak to přijde, nejstrašnější zjištění celého dne: je šest hodin večer a já nemám nic nového v hlavě.
Pokračovat v souslednosti nemusím. Během lepších dnů se v těch cca šest hodin vzpamatuju a šlápnu do pedálů a snažím se dohnat, co jsem poztrácela za celý den. V horší dny si řeknu, že stejně jsem "taková nijaká", že prostě líp nebude a tak se nemusím ani snažit. A to je potom naprostá katastrofa. Slunce zapadá, den odchází a já si až zpětně uvědomím, že odešel jeden celý den mého života. Smutné. Kdyby nebylo počítačů a já musela každý den pracovat na poli, určitě bych zvládla víc práce, než jakou představuje dvanáct hodin křepčení před obrazovkou. Na blouznění o tom, jak natáhnout den, aby měl víc hodin, je pozdě. Beztak by to bylo jen blouznění. V tu chvíli si přeju, aby východ se západem nebyli tak blízko u sebe. Nejsem zrovna noční pták a práce po půlnoci má v mém podání nulovou hodnotu, co se kvality týče. V nočních hodinách se knížek chytám jen v případě opravdové nouze nebo nespavosti, která mě trápí tak dvakrát do roka Smějící se Můžu si sice říct, jak je fajn, že většina rán zůstává ve znamení píle a čilé aktivity, ale co naplat, když zbytek dne se někam ztratí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama