Hlasy

7. února 2012 v 19:55 | Katrin |  Střípky z deníku
Jsou dny, kdy je potřeba nad ničím nepřemýšlet. Protože když to uděláte, dost možná začnete pochybovat buď o sobě, nebo o tom, co děláte. Dokud jsem se nezačala rypkat ve slabé vlnce pochybností, že překlad knížky, na kterém teď pracuju, je divný a zní všelijak jinak jen ne hezky česky, zvládala jsem vklínit do rušného denního programu tři stránky této knížky. Ale jakmile se z vlnky stala vlna a z pochybnosti přesvědčení, knížku jsem neotevřela a tedy k přeloženým sedmi stránkám nepřibyl ani řádek.
Je zvláštní, jak naše mysl ovlivňuje všechno, co děláme. Nemusí to být přímo špatné nebo dobré rozhodnutí, stačí naslouchat tomu, co nám podvědomí našeptává. Pokud se mě týče, myslím, že na pověstných dvou hlasech, dobrém a zlém, kteří se navzájem v našeptávání předhánějí, je něco pravdy. Často záleží na tom, co se nám daný den přihodí, jak se vyspíme nebo koho potkáme, aby se rozhodlo, která z věčně znesvářených stran nás nakonec ukecá. Mým momentálně úspěšnějším ukecávačem je ďábelská lenost, která vládne už několik dní. Moje ucho jakoby nic jiného nechtělo slyšet. A fakt, že za týden mi opět začíná semestr a pak nebude čas na věci, které chci ještě do té doby stihnout, je pro tuto chvíli jaksi neviditelný.
V takovémto případě mě často zachraňují plány. Když si naplánuju dopolední nákup a odpoledne se domluvím s někým na kafe do města, hned si uvědomím, že s přípravou na učení je potřeba si pohnout už teď, jinak se budu na hodině topit v improvizaci. Krátce řečeno, jak mě něco nebo někdo dokáže vystrčit z postele, je to první optimistický náznak, že výhra v turnaji našeptávání by mohla připadnout té světlé straně. Ale ne vždycky to tak je.
Dobrý hlas jakoby úplně oněměl hlavně při nákupech, a i když z každého nového přírůstku do šatníku mám radost velmi dlouho, už se mi tam ty nové věci nechtějí vlézt. A tak mě napadlo, že by to chtělo dobrého a rozumného našeptávače trošku popostrčit a toho lstivého snad podplatit, aby se na chvilku vystřídali. Není nic lepšího než jít a rovnou to vyzkoušet.
Včerejší ráno bylo oběma hlasům kompromisem. Místo v sedm jsem vstala v devět, ale zase ne o půl jedenácté. Záhadným způsobem jsem se v deset ocitla v knihovně, i když původně mě něco (co asi?) nutilo pořád se dívat z okna a říkat si, že je tam zima, fouká vítr a že se mi nikam vlastně nechce. Po drobném nákupu, po příchodu na koleje a upjádlení v pokoji se mi odpoledne podařilo udělat pořádek v počítači a úkol do frániny. Dvakrát výhra dobrého našeptávače. Nicméně jsem dosavadní průběh dne považovala za "aktivní už dost" a velice lehko se dala zlákat ďábelským šepotem. V hlavě se mi najednou objevilo nespočet výmluv, proč vlézt na Internet a až do pozdního večera sledovat jeden díl oblíbeného seriálu za druhým.
A tak můžu s klidným srdcem konstatovat, že když se trochu snažím, záporák u mě nemá šanci. Už jen vědomí toho, že tam někde číhá a bude se mně snažit cpát do hlavy, mi přece musí dát dost odhodlání k tomu, abych ho poslala někam. I kdyby se o něco pokusil, je teď už snadné ho identifikovat. Otázkou zůstává, proč sakra tak často vyhrává?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Komentáře

1 D. | Web | 14. února 2012 v 14:47 | Reagovat

Překlad je dobrý nechat odležet a pak se k němu vrátit, člověk získá odstup a jiný náhled.

2 Katrin | 15. února 2012 v 23:34 | Reagovat

[1]: To ano, jen po tom odležení to vypadá jako slovní apokalypsa a ne jako překlad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama