Zatmění

5. února 2012 v 19:29 | Katrin |  Střípky z deníku
Zatmění je z kin dávno pryč, a u mě teprve nastává. V sobotu poprvé se mi stalo, že jsem otevřela Word a napsala tři řádky. Ty jsem si přečetla po 5 minutách a polil mě pot z toho, co jsem četla. Aby mě snad nenapadlo přečíst to znova, rychle jsem to smazala. No fuj. Byla to hrůza. Tak jsem psaní v sobotu odpískala, poprvé. Nemrzí mě to, protože jsem usoudila, že to bylo pro mé dobro i pro dobro věci. Asi jsem kolem sebe neměla ten správný opar, nebo možná dostatečný klid. Ale soudě podle toho, že teďka už mám odstavec skoro hotový, kratičké zatmění nemělo trvalé následky. Ještě aby, to by se mi ty víkendy vůbec nevyplatily Usmívající se
Už ve vlaku jsem věděla, že dneska mě múza v klidu nenechá. Místo do učebnice francouzštiny jsem hleděla z okna, kde mě zaujaly stíny všeho možného, jelikož zrovna svítilo slunce. A z toho, jaká mi byla zima, než jsem vlezla do vlaku, mi i to slunce v takovém mrazu připadalo umělé. Snažilo se, ale teploměry nahoru moc nevyžďuchalo, i když aspoň se venku bylo na co dívat. Pak taky příkopy, je jich podél tratě nespočet, pytké, hluboké, ledové nebo s roztátými koly na hladině, s polehlou trávou či jiným podzimním bordýlkem.
V ostrém slunci se proměňoval i Zlín, jako bych ho ani neznala. Takové hezké domky pod lesem a před nima pila. Nikdy jsem si těch domků nevšimla. Asi proto, že z trolejbusu není takový výhled jako z vlaku. Domy byly stejné, čtvercové, přišly mi jak rovnoměrně vyseté, a přitom všechny zajímavé. Ani Přerov nebyl tentýž, s neustále se měnícím nádražím, kde jsme přijeli až na jednu ze zadních kolejí, a tak jsem nevěděla, na co se dívat dřív. Dva City Elefanty stály za sebou na jedné koleji, a nápis Opava na jednom z nich mi přivolal hned několik vzpomínek najednou: přijímačky a Dolní Benešov, mažoretky, Ostravu, OSU, spolužáky, kámošku ze Studénky a jejich zahradu s bazénem. První myšlenka byla spojená s druhou a takto se jich objevilo sedm v jedné vteřině. A pak jsem si přála, aby ten vlak, ve kterém jsem seděla, neodbočoval po výjezdu z nádraží doleva, ale aby jel pořád rovně a dovezl mě až do Ostravy.

Když jsme podjeli most pod dálnicí u Olomouce, otočila jsem hlavu na druhou stranu. Olympia se vytratila z mého zorného úhlu moc rychle. Chvíli nic a pak dva rybníky, na jednom z nich bruslilo tak patnáct lidí. Kdysi mě chtěli donutit, abych se tam vykoupala, ale to se nepovedlo. Plovoucí živočichy jsem viděla až z břehu. Naproti stál v létě stánek s občerstvením, tak jsem se spokojila pro ten den s kofolou. Po zmizení této vzpomínky jsem sledovala pěšinu vedoucí od rybníků, po které jsme tehdy přišli. Také nebyla jako dřív. Na obou stranách polní cesty byly kopce hlíny; těžko tušit, co s nimi na poli chtějí dělat. Třeba to uvidím, až pojedu zas příště vlakem.
Když takto dumám, nevnímám nic jiného. Kdyby v tu chvíli přišel průvodčí a promluvil na mě, určitě bych sebou škubla. Zatmění odplulo a já jsem za to ráda. Příští víkend se domů nechystám, tak asi budu pokoušet sobotní štěstí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Komentáře

1 Wendelín Simpson* & Moni* | Web | 5. února 2012 v 19:35 | Reagovat

Zatmění je nejlepší ze všech dílů "Twilight", teda já ještě neviděla Rozbřesk.. No uvidíme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama