Život není čtení

27. února 2012 v 21:40 | Katrin |  Střípky z deníku

Je strašně těžké pomáhat někomu, kdo nechápe, že mu chcete pomoct. Snažím se každý den, ale dotyčná osoba si nedá říct a pořád bude dělat věci stejným poctivým způsobem, jakým je naučená, i když ji to očividně ničí. Ani jediný nerv v mozku asi nedokáže zpracovat informaci, že i zažité stereotypy se časem mění a že změna nemusí nutně znamenat zlo. Jak to té osobě vysvětlit už opravdu nevím.
Pokud se vám škola dostane až tak pod kůži, že nevnímáte nic jiného, máte jí plnou hlavu a sny, noci a dny, tak to si dovoluji říct, že je něco špatně. Já sama melu o škole od nevidím do nevidím, a ačkoliv se tomu snažím vyhýbat, ne vždycky se to daří. Ale pokud vám škola vyčaruje na tváři slzy za bílého dne, myslím, že je na čase, aby se dotyčný zamyslel, jestli mu to stojí za to. Nemyslím tím praštit se školou, ale spíš zvolit jiný způsob učení nebo zapojit určité fikané strategie, které dokážou několik povinností splasknout, spojit, zkrouhnout na minimum, případně jich pár hodit za hlavu. Přílišná titěrnost ještě nikomu štěstí nepřinesla. A já se obávám, že tomu tak nebude ani v tomto případě.


Každý den navrhnu, co by mohla udělat jinak, ale příliš ji to netankuje. A pak si stěžuje a lamentuje, nadává a přemítá… Stejně nakonec dělá všechno podle zajetých kolejí, složitými postupy a nejraději sama. Žádná dělba práce, žádná rada se k tělu nepřipouští.
Sama občas zašvindluju, opisuju do testů o četbě, hodím se marod, skoro každé pondělí zaspím fráninu na osm (kdo by to nezaspal Smějící se), půlku četby radši ani nečtu, protože se to nedá, a při tom všem doufám, že si toho všimne a pochopí, jak se to v dnešním světě dělá. Svět nám totiž nic nedaruje, tak proč bysme mu měli darovat tolik našeho času? Ty nejkrásnější roky a chvíle? Ale ten můj malý poctiveček všechno čte a všude chodí a dělá každý domácí úkol, a dělá ho klidně dvakrát, jen aby byl opravdu správně, co na tom, že nám to učitelka v hodině stejně opraví.


Tak moc bych chtěla nakřápnout tu dokonalou iluzi, že když všechno v životě bude dělat dobře, tak že se bude mít dobře a život jí také v dobrém oplatí. Ale ať už se mi to podaří nebo ne, i když všechno zůstane, jak je, všechny stránky budou přečtené a barevně podtrhané a hlavní body četby pečlivě vypsané, pořád to bude ta správná dušička, kterou padnout nenechám. Kdykoliv přijde, budu tu pro ni, kdykoliv zavolá, přijdu, a když začne mluvit, budu poslouchat. Budem jako tyhle dva stromy, které se jeden o druhého můžou opřít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama