Červen 2012

Seeking inspiration / Hledání inspirace

6. června 2012 v 11:51 | Katrin |  Střípky z deníku

Pod krídlami skrývaj tvár…. Ano, Habera to umí krásně zazpívat. Ale skrývať sa, to už dneska nejde. Čím víc se snažíte někde zašít a nevšímat si povinností, tím horší to nakonec je. Ti, kdo se věcem umí postavit čelem, si můžou nejvíc pískat a mají můj obdiv.

Možno ťa zlomilo sto chýb a omylov, nakoniec to vždy ustojíš… To je pravda. Tento semestr už jsem myslela nejmíň stokrát, že jsem hotovson, že týden se třema zápočtama, dvěma prezentacema, sedmdesáti stránkama četby a jedním zubařem opravdu nepřežiju. A hele, pořád dýchám.

Som len kúsok od mojho sna, mam chvílu pokým sa nepopálim. No, to je fakt. S mým přístupem čekám katastrofu každým dnem a až to přijde, to se teprv budu škrabat z podlahy. A přitom chybí tak málo. Jeden jediný rok školy a pak už svoboda, život jako mají všichni ostatní normální lidi, čas na kamarády a televizi.

Svoboda je příjemná, mou story každý zná jen z dáli. Přesně tak. Těm, co nikdy na výšce nebyli (nebo aspoň na výšce v Olomouci), se to teda mluví. Oni svoji svobodu mají, můžou si dělat po práci co se jim zachce, a věřte mi, když už byste raděj umývali nádobí nebo okopávali zahrádku než se učili, tak to už o něčem svědčí.

Viem byť blázon, rátajte s tým. Viem, viem! Ja to naozaj viem! Jenže mi to nikdo nevěří, protože všechny ty papíry a zkoušky ve mně zabíjejí jakýkoliv náznak entusiasmu a schopnosti bavit se. Na druhou stranu, když mám svoje bláznovské sklony příliš často, neposmívejte se mi, ono se ten stres musí někde filtrovat.

Keď je ticho chce to výkrik, tvoja pieseň zvýri prach, tý, ktorý majú strach, sa mýlja. Vířit prach mi nejde už pár měsíců a štve mě, že mám v hlavě jenom školu. Na víření parketů nemám čas a prach se mi víří leda tak v pokoji na podlaze, jelikož horko těžko tam vytřu jednou za čtrnáct dnů. O strachu by se dalo povídat hodiny, i když je pravda, že kdybych to neriskla a nešla na dvě zkoušky, které se mi zdály stejnak nenapsatelné, tak bych dneska byla chudší o dvě Ačka Usmívající se

Veď pribeh nekončí, ja dalej hrám a padám viac než vstávam, svoju dušu dám na misku prázdnych váh, ještě nekončím, já jedu dál a rvu se za svý práva a nosím štěstí své po kapsách. Tak, tak. Každý svého štěstí strůjcem, když si to posereš, nemůže za to nikdo jiný než ty. Ale nebudeme házet flintu do žita, ještě není konec semestru, a když nevyšel druhý termín, třeba vyjde třetí. Není radno na to spoléhat, ale je to pořád lepší, než skončit příběh, aniž bysme se snažili ho dotáhnout do konce.