Naše životy

2. července 2012 v 23:48 | Katrin |  Střípky z deníku
Je zvláštní, jak moc lidé kolem nás ovlivňují naše dny a životy. Nemluvím o vztazích a zakládání rodin, ale spíš o tom, že i když se snažíme vyhýbat něčímu vlivu nebo jeho špatným náladám, jsou dny, kdy se daří všechno, jen udržet si od dotyčného odstup nejde. Jen co se zbavím neustálého přesvědčování k návštěvě jedné zapadlé knajpy, dozvím se, že tahle osůbka bude se mnou na výletě sdílet stan. Docela se bojím toho, že budu nepříjemná. A to já až na nejhorší nenapravitelné případy nebývám.

Jsem docela zvědavá, co se z toho vyvine. Obdivuju lidi, kteří se dokáží ovládat za každé situace, to opravdu není můj styl. Je sice pravda, že se snažím zbytečně si nedělat nepřátele, ale zastávám názor, že když to musí jít ven, tak tu kritiku dotyčný ode mě prostě uslyší a že je často hlavně pro jeho dobro. Nemám nutkání si na někom dokazovat svoje ego, spíš jsem jen člověk stojící nohama na zemi.

Vzpomněla jsem si na jednu příhodu z Anglie a na nepoučitelnou ženu, která v následující historce hraje roli "zdejší maminy". Když se úporně snažila přijít na kloub nějakému průšvihu, bylo naprosto jedno, kolikrát jste "mamině" řekli, v čem asi bude chyba nebo háček. Lidé jako ona si totiž nepřipustí, že by kdy mohli něco pochopit či udělat špatně, a můžete jí na hlavu sypat kýble kritiky, stejně to ničemu nepomůže. Bylo mi trošku líto tamějších dětí, ale víc už vysvětlovat nebudu, ta historka to zvládne sama.


Někdy je jedno, jak silní jste vy. Ostatní lidé, se kterými žijete, nebo jsou prostě z mnoha důvodů kolem vás, dokážou zatlouct každé povyražení vaší energie a je jim jedno, jestli vám tím zkazí celý den. Jejich trapné kecy pořád dokola na náladě nikomu nepřidají. Dneska u večeře jsem se musela opravdu pousmát, když zdejší mamina žhavě vykládala jakousi cypovinu týpkovi vedle mě, už nevím, jak se jmenoval, ale přišel prostě jako host, tak si myslím, že ho chtěla patřičně zabavit. Ale to si nevšimla, že hned vedle ní její čtyřletá dcera bojuje se dvěma vlasy, které se jí usídlily nejdřív na macesu s marmeládou, ale jak se je snažila oddělat, putovaly přes celý její talíř a zůstaly na noži, kterým ale bohužel pořád roztírala marmeládu, takže je tam měla znova. Když si myslela, že nad těmi vlasy vyhrála tím, že se jí podařilo je chytit do ruky, chtěla je setřepat, což se jí samozřejmě nepodařilo. Pak je chtěla otřít o ubrus, ale jak byly ulepené, jen se přesunuly kousek jinam, a to na její rukáv. Nevyšlo to tak, jak si představovala, ale alespoň je dostala na chvíli z toho macesu. Bylo mi jí opravdu líto. Ta úžasná story její matky, kterou nicméně ještě stále nedopověděla našemu hostu, mi přišla v tu chvíli tak strašně nicotná, že jsem se opravdu musela smát. A ten matčin zápal! Vehementně propracované vysvětlení přípravy fishballs, které opět postrádaly kapku soli, řekla bych. Jako by to toho týpka mělo zajímat, když, hádám, nikdy v životě nic nevařil. A do těch rybích koulí se - po tom, co si vzal kousek do pusy - určitě pouštět nebude. Když ji náš host přestal poslouchat, začala se dívat na mě. Bohužel moji pusu zatím neopustil onen úsměv pobavený její lhostejností, což si paní vyložila jako neskonalý zájem z mé strany o její fascinující příběh. V tu chvíli se ve mně všechno mísí a opravdu nevím, jestli se mám smát nebo brečet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký sport nejraději provozujete?

jezdím na kole 18.3% (20)
běhám 10.1% (11)
jezdím na bruslích 14.7% (16)
hraju tenis/badminton 12.8% (14)
hraju míčové hry 10.1% (11)
hraju fotbal 11% (12)
procházím se / chodím na túry 13.8% (15)
preferuju postelový sport 9.2% (10)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama