Srpen 2012

Loňská Barumka

29. srpna 2012 v 23:24 | Katrin |  Rally atd.
Není na škodu si pár dní před startem Barum Rally Zlín připomenout ročník minulý. Začneme výsledkovou listinou a záhy pochopíte, proč tady píšu i čtvrté místo Usmívající se

1. Jan Kopecký / Petr Starý (Škoda)
2. Freddy Loix / F. Miclotte (Škoda)
3. Juho Hänninen / Mikko Markkula (Škoda)
4. Thierry Neuville / Nicolas Gilsoul (Peugeot)

Startovní listina letošního ročníku se naplnila více Slováky a Poláky, oproti minulému roku chybí Basso, Loix a s největším politováním musím oznámit, že dokonce ani Thierry Neuville na Barumku letos nedorazí. To je fakt podpásovka, kort když na něj někdo čeká celý rok Smějící se...

Letos si opět beru foťák, samozřejmě, a opět budeme lozit po polích a lukách a šlapat lidem po zahrádkách. Jen to počasí trochu straší deštěm, tak doufejme, že bude pršet vždycky jenom přes noc, aby se povedly aspoň nějaké fotky a nepromáčely všechny boty.
Tady je pár momentek z loňské Barumky.






























Johanna Kurkela

27. srpna 2012 v 18:21 | Katrin |  Ze země sobů
Svým vzhledem a barvou vlasů trochu připomíná zpěvačku, která si říká A Fine Frenzy, ale o té až jindy.
Johanna Kurkela je Finka, je jí 25 a od malička se učila hrát na housle a piano. Wiki o ní dál říká, že nazpívala vokály k několika písním skupiny Sonata Arctica, ale především je známá z národního kola Eurosongu z roku 2007.
A tady už jeden z mých oblíbených Johanniných songů - Riko Minut:


Musím sem dát ještě jedno video, a tím je její verze finské písničky Rakkauslaulu, kterou nazpívali například i The Rasmus. Mně se ale víc líbí tahle verze.


Slunečno

24. srpna 2012 v 18:35 | Katrin |  Střípky z deníku

Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o tom, jak úchylně slunečno je venku, to všichni dobře víme a je nám z toho občas až mdlo. Na mysli mám totiž dnešní, docela jiné slunečno. Včera se nade mnou zatahovaly mraky lenosti, tak jsem si řekla, že je s tím potřeba něco udělat. A tak jsem se pustila do experimentu.

Nesčetně krát jsem nadávala, že se už chci zapojit do pracovního procesu a škola mě ne a ne a nebaví. A jelikož mi jedna - školou proškolená - osoba řekla, že si mám studentských let raděj ještě trošku užít a že vlastně nemám potuchy, jak vypadá práce na osm hodin denně, tak mě napadlo, že to musím zjistit. Je obecně velmi jednoduché lamentovat nad tím, co máme a hrnout se do něčeho, o čem předpokládáme, že musí zákonitě být jednoduché jako hračka. A tak jsem dneska v devět hodin ráno nastoupila do improvizovaného "pracovního procesu" a podle anglického vzoru "9 to 5 job" - tedy práce od devíti do pěti - jsem si určila dobu padla na pět hodin odpoledne.

Můj pracovní den začal přípravou materiálů na lekci a následně výukou žáka na jiné fakultě, přičemž hodina docela hezky odsýpala. Spokojenost. Když jsem vystrčila nos z fakulty v 11:00, čekalo mě docela nemilé teploučko a již zmiňované slunečno. Tak jsem se nikde necourala a šla jsem přímo do knihovny pracovat na diplomce. V jednu následoval oběd (i s dezertem a dalším kafemUsmívající se) a pak opět diplomka, cca do 15 hodin na počítačích vyhledávání citací v originále a pak vedla moje cesta opět mezi regály s knihama pro další zdroje. Nadšená, že jsem našla, co jsem hledala, jsem v 16:45 (ovšem značně vyflustlá) spokojeně vykráčela z knihovny a zamířila vyzvednout jednu knížku z jiné knihovny, tentokrát městské. Takže se dá říct, že den byl celkem úspěšný, takový nějaký slunečný. I psaní docela šlo. Ale když si představím, že málokdo jen celý den sedí na zadku, tak mě to pracovní nadšení trochu přejde. Určitě budu někde celý den pobíhat, po odděleních nebo po výrobě atd. Z toho budu vyšťavená ještě víc, než jsem byla dneska, a to musím přiznat, že i těch dobrých patnáct minut, o které jsem zdrhla dřív, mi taky vykouzlilo malý úsměv na rtech.

Tak teď nevím, co je lepší Smějící se

Asi budu v experimentu pokračovat v pondělí znovu, produktivita práce líného studenta pod hrozbou špatné reputace z nedodržování pracovní morálky totiž výrazně stoupá, a světe div se, přináší i nějaké výsledky. Ale ten nástup do práce si možná ještě rozmyslím.

Sladká pomsta

20. srpna 2012 v 20:49 | Katrin |  Malá, místy zánovní knihovna
(Kasey Michaels)

Docela povedená knížka s nápaditým dějem. Hrdinka Caledonie chce pomstít svého bratra a proto chystá na lorda Filtona různé pasti. Ne vždy se jí ale podaří do nich chytit toho správného člověka.
Knížce, která začíná přepadením kočáru, nechybí dobrý humor a i když je to opět román, docela překvapil. Jen konec by to chtělo trošku vytříbit, nicméně doporučuju k přečtení.


Vévodkyně v přestrojení

20. srpna 2012 v 20:34 | Katrin |  Malá, místy zánovní knihovna
(Eloisa James)

K prázdninám patří oddychovější četba než jsou učebnice, a typickým příkladem pohodového románu je i Vévodkyně v přestrojení. Trošku se liší od ostatních románů občas chytlavým humorem a komickými situacemi, které se vyklubou z porušování tehdejší morálky. Isidora chce přinutit svého manžela k návratu do Anglie tím, že se vypraví do domu lorda Strange, který je známý bujarými večírky a nekonvenčním způsobem života, a ohrozí tak svou dobrou pověst.

"Vévodkyně z Berrowu už svou odvahu prokázala," upozornil Villiers. "Nesmíme zapomínat, že si oblékla noční košili a s husou pod paží tak vstoupila do tanečního sálu. Nicméně vydávat se za muže, to asi nepůjde." Jeho pohled se zastavil na Harrietině bujném poprsí.
Harriet hrdě zvedla hlavu, odhodlaně si sáhla do výstrihu a vytáhla jedny vlněné punčochy. pak druhé a třetí.
Přitiskla si látku na hruď a prohlásila: "Myslím si, že se klidně mohu vydávat za muže."
"Skutečně," souhlasil Villiers. "Nakonec to není špatný nápad."