Září 2012

Nanovo

18. září 2012 v 19:32 | Katrin |  Střípky z deníku
Jeden si říká, že by měl spláchnout aspoň půlku diplomky, než zas začnou Deníky upíra. Protože potom, to nechtějte vědět, spustí se všechno nanovo: od středy budu nepoužitelná a nervózní, co se zase v pátek stane; v pátek budu vstávat v šest jen abych dala stahovat další díl a pak poběžím do školy, kde budu stejně jen přemýšlet, jestli se to stáhlo celé nebo to bude potřeba znova (což mě dokáže vytočit jako málo co) a domů pojedu až to celé odkoukám; no a v neděli už budu na netu loudit a hledat ukázky a promo k novému dílu. To bude paráda. Ještě lepší bude, jak při prvním dílu nové řady zjistím, že ta americká angličtina se mi už nějak šprajcuje v uchu a nerozumím Stefanovu huhňání…
Samé dobré vyhlídky, fakt. Dneska mi zvedla náladu pouze fránina, když jsem ve čtyřech z šesti otázek lektorky pochopila, na co se ptá (to, jestli jsem jí byla schopná odpovědět je už jiná věc Usmívající se), ale tenhle týden to nezachrání. Sice jsem ve škole teprv druhý den, no docela otrava - nečekaně, všechno takové jeté a ohrané. Nakonec to dopadne asi tak, že budu za Deníky ještě ráda. I když mě bude štvát, že víceméně opět nic nedělám a jen čučím na seriál, protože ten týden se vždycky tak ryhle otočí, až si kolikrát nestihnu všimnout, že bude zas úterý, nebo čtvrtek. Většinou zasklím tyto dva dny, nevím proč, mám to tak od mala.
Letošní "nanovo" se mi nelíbí, všechno se tváří jako nové a stejně to nové není. Žádný předmět, co bych ho neuměla ani vyslovit nebo se mi sukoval jazyk (jako třeba Fono-Morfo-Syntax nebo Computer-assisted translation), žádné příjemné překvápko v podobě pohodlné učebny a žádné krizovky ve stylu přečíst dvě knížky za týden a vypracovat resumé. Na většinu věcí říkám "hm", za víc to stejně obvykle nestojí. Nebo jsem si možná už zvykla. Když si vzpomenu na loňský rok, byl to jeden velký šok vedle druhého: pokoj ála nudle, učebna ála ve sklepě, oprskaný mikrofon, vymazané nahrávky, objednané kuře v menze, které mi zaboha nechtěli vydat, první praní na kolejích, kdo je sakra student a kdo učitel?, bagetový týden, výtahové závody, tlumočení před třídou, první pochvala (jo, to byl taky šok Smějící se), kameraman ve třídě a jeho trojnohá kravská kamera, záludná tiskárna, záludná vinárna, PhDr., PhD., doc., Ing., M.A. a nakonec zjištění, že existuje kafe za 58,-Kč.
Přijdu si letos už tak jaksi otupělá a prvňákům se chichotám jen do té doby, než si vzpomenu na to zpropadené kuře. Nakonec bylo dobré, ale musím uznat, že systém v menze je snad nejsložitější věc v celé Olomouci. Třeba mě do konce týdne ještě něco překvapí a způsobí ten správný šok. Zatím na to aspiruje jen puklý vanilkový pudink, který osypal celého pana vedoucího Kauflandu, dokonce i s polobotkama.

Dandy styl

17. září 2012 v 22:41 | Katrin
To, že "kámoš" Google vždycky něco vyštrachá o čemkoliv, se mi i tentokrát potvrdilo. Poslední dobou pozoruju na ulicích týpky divně sladěné do teplých barev, jako by zrovna vybílili výlohu Takka, a říkám si, co to zase jako má být. Úplně jsem si vzpomněla na totéž před pár lety, kdy všichni kroutili hlavama, proč má půlka města na hlavě z vlasů udělanou patku, a on to byl módní styl. Tak mě napadlo, jestli se zase něco neklube nebo do našich končin nevane ze zahraničí. No hádejte, vane, a jak. To je přímo průvan. Říká se tomu dandy styl a je to pánská móda plná vest a polobotek, čehokoliv uhlazeného vypadajícího elegantně a upraveně.
Dandy je slovo pro muže z počátku 19. století, kteří se vyfešákovali a snažili se zaujmout okolí svou elegancí. V té době se to týkalo především Francie a Anglie.
Samozřejmě dneska se v dandy stylu oblékají i ženy, které využívají praktičnosti a především nový způsob, jak podtrhnout svůj sex-appeal. Ženské variace se mi líbí víc právě proto, že kombinací mužského šarmu a ženskosti vznikne vždycky něco originálního, co bysme jen těžko už předtím viděli na muži, a co si každá holka vymyslí a naaranžuje sama.


Originální ženská úprava - Jonelle, USA


Boris z Německa - to mluví za vše Usmívající se Nemůžu si pomoct, ale když ho vidím, tak si vzpomenu na Johnnyho Deppa, asi podobný styl nebo co... Smějící se


Futuristické paso doble

15. září 2012 v 11:16 | Katrin |  Novinky
Paso doble se v tanečních sice neučí a navíc málo kdo holduje klasickým nebo latinskoamerickým tancům, ale následující paso doble určitě stojí zato. Derek Hough, můj oblíbený tanečník z Dancing with the stars (americká verze pořadu Když hvězdy tančí), tentokrát celou soutěž nevyhrál, jako se mu to povedlo s partnerkami Nicole Scherzinger (Pussycat Dolls) a Jennifer Gray (Baby z Hříšného tance), ale rozhodně zazářil jako choreograf. V roce 2009 mu byla partnerkou modelka Joanna Krupa a aby si naklonili porotu na svou stranu, vymyslel Derek futuristickou verzi pasa doble, které podle mě nemá chybu a zaujme i lidi, co jim tanec moc neříká.


V průběhu deváté série se totiž Joanně při rychlých tempech docela pletly nohy a kroky dělala jen tak, aby prostě nějaké udělala. Futuristické paso bylo od Dereka myslím geniálním tahem a sklidili skvělou kritiku. Na vítězství to však nestačilo a pár skončil v soutěži celkově čtvrtý. Vystoupení Joanny a Dereka bylo také nominované na cenu Emmy.


Barum Rally Zlín 2012 - Pá a So

13. září 2012 v 23:35 | Katrin |  Rally atd.

V pátek odpoledne se udělalo deštivo. Vidina několika hodin strávených v dešti byla docela odstrašující, a přesto, že jsem doufala, že se do večera vyjasní, tak začalo poprchat už po sedmé hodině. Znáte to: "prší, och, to bude opruz". Ale v tu chvíli mi nedošlo, že rally je v dešti vlastně o sto procent zajímavější. Tohle všechno se úderem 21:15 potvrdilo. Nejdřív jezdily staré historické "stroje" s kolama jak od voza a bez střech. No bylo docela komické sledovat ty jejich poletující pláštěnky Smějící se Pak už přišli na řadu staří známí "historici" v pravém slova smyslu, žiguly a jim podobné. Ti to rozparádili asi nejvíc a díky vychytané pozici u Aralky jsme viděli hned několikatery hodiny. Někteří dokonce nechca skončili v patníku, když se jim nepovedla vybrat zatáčka a ujelo jim to na bílých mokrých pruzích. Zážitkem večera byl "historický grupáč", tedy pět historiků v jedné zatáčce. Došlo k tomu vlastně jen náhodou: jeden dělal hodiny, druhý přejel zatáčku a potřeboval couvat, pak dojeli dva za sebou, a než se všichni stihli z toho plácku vymotat, dojel další. Vážně jsem myslela, že při takové koncentraci se musí aspoň dva žduchnout nebo srazit, ale nějak to ukočírovali.
Co se noční RZ týká, ta je vždycky neobyčejná díky svítícím brzdám a světelným střílačkám z výfuku a samozřejmě rampám, do kterých je radno se nedívat Usmívající se
Jelikož můj úžasný foťák v noci neumí fotit a pokusy o umělecké zachycení atmosféry dopadly takto:


tak sem nakonec dám jen fotky ze soboty. Tu jsme začli ráno hezkým výhledem na kopečku a kolem poledne vracákem na Hvozdné. No a neděle si zaslouží vlastní článek, aneb v neděli se jezdí do plných…





Battlefield závislost

10. září 2012 v 20:17 | Katrin |  Novinky
Čas od času se u mě objeví závislost na filmu, písničce nebo videu. Na sobě to poznám docela jednoduše, a to tak, že si tu svou závisláckou věc pustím dvakrát nebo víckrát za den, filmy nevyjímaje. I když u těch už je to trochu extrém, pač pak nedělám samozřejmě celý den nic jiného. Ale i takovými dny se můj život hemží. Naposledy to byla Pýcha a předsudek v originále a díky dokonalým dialogům mi nedělalo problém pustit si ho i dvakrát v jeden den. Dneska budu ale mluvit o dvou videích.
Prvním je novinka, kterou jsem minulý týden objevila na MTV. Je to písnička od Jordin Sparks s názvem Battlefield. Překlad ani slova sem dávat nebudu, to si můžete kdekoliv najít. Ale dám sem samotné video, protože ten klip se mi tuze líbí, nejdřív pěkné auto, pak v autě volant a nakonec hezká borka, která má na sobě ještě hezčí šaty. Prostě paráda Usmívající se


Dalším videem je záznam z živého vystoupení kapely Simple Plan v New Yorku a konkrétně písnička This Song Saved My Life (Tato píseň mi zachránila život). Jelikož na tuto písničku nemají klip, tak jsem vybrala video, které je podle mě nejzajímavější, i když bubny si ten foťák (nebo kdo ví na co to bylo nahrané) docela nedává. Nenechte se odradit debilkem, který nahrávajícímu vleze do záběru, díky tomu se nám totiž naskytne hezký záběr na Sébastiena, který to zmerčí a hezky se usměje. Možná je to jen můj dojem, ale přijde mi, že po druhém refrénu má Seb na krajíčku, ale nejspíš se jen pekelně snaží, a tak to jako pláč pouze vypadá. Ať tak či onak, za kousek té koncertní atmosféry to stojí.