Kešu v čajovně

18. prosince 2012 v 19:00 | Katrin |  Akce, výlety
Bylo jednou jedno kešu v karamelu a to se dostalo do rukou jedné blonďaté slečny. A chudák kešu taky nemohlo tušit, že si ho budu muset najít v jazykové příručce, abych o něm vůbec mohla napsat článek. No a jak jsem zjistila, tak "kešu" je nesklonné, takže smůla, od teď to musí být "oříšek kešu" a budu se snažit, abych (to)mu přisuzovala správný rod, tedy střední.
Pak tu byl ještě salám, teda vlastně krůtí šunka pro děti, kterou si dotyčná slečna také koupila a takto vybavená zamířila do Dobré čajovny.
Čajovna vypadala tuze příjemně, a i když jsme musely původně zamýšlené Stříbrné jehly vyměnit za Bílou pivoňku, dá se říct, že nám změna barvy večer nijak nezkazila. Nejspíš to, co následovalo, nebylo způsobené punčem z náměstí ani bratry kešuáky, kteří sdíleli s naším hrdinou Oříškem kešu stejný pytlík.
Dobrou atmosféru v Dobré čajovně dokreslí jenom dobrá vodní dýmka. Chvíli po usazení už jsme ji roztahovaly a nalévaly si první kalíšky čaje, při jejichž plnění dala konvice základ našemu budoucímu táckovému jezeru. Pak přišel na řadu foťák, který paničku začal zlobit hned po setmění, a všechny fotky ve tmě vypadaly, jako by je fotila značně podnapilá osoba (a to v tu chvíli nebyla ani jedna z nás). Jeden punč zas takové zázraky neumí, ani když je holomócký.
Jenže panička chtěla foťák pokořit a popřít tak jakoukoliv spojitost barvy svých vlasů s neostrostí fotek. S každým změněným módem na foťáku musela přijít i zkušební fotka, jak jinak. Nejdřív se stávalo terčem fotek vybavení čajovny, pak dýmka a konvička s čajem. Logickou etapou činností člověka je pak zájem o svou vlastní osobu, a tento sebestředný krok přitáhl objektiv foťáku k našim obličejům. Od melancholických zátiší podpořených jenom světlem z kahanu přišel na řadu blesk, který nejenom pohoršil většinu ostatních spoluuživatelů koberce, také zdůraznil naše obličeje a hlavně kouř, který pokud byl vyfocený ve správný čas, dokázal člověka přetvořit v totálního zhulence, mozkomora, ducha, nebo klidně bůvola. S trochou cviku vypouštění dýmu nosem se reinkarnace do bůvola stala prvním bodem večera, kdy se jakýkoliv pokus o potáhnutí z dýmky během záchvatů smíchu jevil životu nebezpečným.

(Jeden můj bůvol)

Po krátké přestávce, kdy jsme musely obě nabrat dech, a po tom, co se nám při druhém nálevu podařilo zvětšit čajové jezero na tácku, objevila moje spolupachatelka kouzlo své houslovo-klíčové náušnice ozářené plamenem a pro vytvoření dokonale snové kreace jsem jako supporter každé umělecké duše až téměř do kolapsu svých plic foukala dým na onu náušnici, zatímco ona se snažila to celé zachytit na fotce. Z asi dvanácti pokusů vyšel jeden. Usmívající se
K dokonale strávenému večeru nám chybělo už jen něco na zub, a tak slečna ze své kabelky vylovila pytlík s oříšky v karamelu. Nejdříve jsme zkoušely kombinaci chuti karamelu s dýmem, ale ta byla docela nebezpečná, protože když jsme se začaly smát, oříšky nám skákaly do krku. A pak - asi z bezpečnostních důvodů, přitom neochotné vzdát se kombinace karamelu s dýmem - ke mně to úžasné blonďaté stvoření natáhlo ruku s Oříškem kešu, usadilo mi ho před pusu přesně do dráhy výdechových par a křiklo: "Zakuř mi ořech!"
Při takové větě jsem se smíchu prostě neubránila a s výdechem dýmu stihl ořecha jeho osud - Oříšek kešu byl zakouřen.
Pak jsme ještě zkoušely, co všechno by šlo zakouřit, ale už jsme s sebou neměly nic tak kouzelného jako oříšky, a trdelník by při zakuřování moc nadrobil. "A co salám?" napadlo mě, ale zároveň jsem si nedokázala představit, jak by to šlo udělat. Nebudu přece sedět v čajovně a foukat dým na kolečko salámu rozpláclé přes celou dlaň. Ale to by v tom byl čert, aby ta kujónka blonďatá něco nevymyslela. Pekelně soustředěná, srolovala kolečko krůtí šunky pro děti, potáhla z dýmky a kouř vyfoukla přímo skrz ruličku salámu. Týpci co seděli naproti z toho museli jít na záchod. A my dvě jsme tam jen seděly a chlámaly se, břicha nás bolely a čaj nám došel. Zbyl jen ten rozlitý na tácku. Dojela dýmka a bylo po srandě.
Teda ne tak úplně. Po cestě z čajky jsme se ještě stavily na náměstí osedlat želvu a dát si nosana se slonem. Ale to už bylo opravdu všechno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký sport nejraději provozujete?

jezdím na kole 18.3% (20)
běhám 10.1% (11)
jezdím na bruslích 14.7% (16)
hraju tenis/badminton 12.8% (14)
hraju míčové hry 10.1% (11)
hraju fotbal 11% (12)
procházím se / chodím na túry 13.8% (15)
preferuju postelový sport 9.2% (10)

Komentáře

1 Blonďaté stvoření | 18. prosince 2012 v 20:06 | Reagovat

Zakuř mi ořech! :D památná noc ... skvěle napsané Kači :D brečím smíchy :) více takových zážitků a pak více takových povídek, u kterých se musím držet za břicho a utírat slzy :D

2 Katrin | 18. prosince 2012 v 21:52 | Reagovat

[1]: Jejda, zase nepřeháněj... Jsem spíš ráda, že ses za to blonďaté stvoření na mě nenaštvala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama