Rok, který vzal iluze

3. ledna 2013 v 19:12 | Katrin |  Střípky z deníku
Ještě není tak dlouho po konci předchozího roku, aby se nedalo lehce okomentovat, co mi za svých 365 dní dal a vzal.

Tři dny po Novém loňském roce jsem seděla na koleji zasypaná hordou papírů, která se mi měla vlézt do hlavy a vytvořit tam něco, čemu se říká vědomosti. Zároveň mi v hlavě sídlily desítky věcí, které bych dělala raději, a jednou z nich bylo psaní, které jsem do té doby odkládala víc jak půl roku. A právě v tom pokoji na koleji, pod tou hordou papírů, v ten moment jsem s tím ztratila trpělivost a napsala první Střípek na blog. Bylo to takové malé procitnutí.
Na konci ledna jsem měla za sebou první zkouškové období na UPOLu a myslela jsem si, že nic tak stresujícího mě už v životě nepotká. Chyba lávky. Letní zkouškové bylo horší.
V únoru přišla osvěta - poznání, že u zubaře se platí. A hodně.
Březen se nesl ve znamení objevování ostatních členů rodiny aneb trávení času i s někým jiným než jen s otcem, ségrou a bráchou. Docela příjemné.
Duben byl napůl fajn a napůl bych ho nazvala měsícem závisti. S každým hezkým slunečným dnem jsem záviděla všem, kdo se nemuseli učit. Záviděla jsem i takové věci jako hrabání trávy nebo kydání hnoje.
Květen - velké oči, neden. To měl někdo velké oči, že zvládne zkoušku z průvodcování. Nicméně výlety do Ostravy byly příjemné Usmívající se. Úderem zkouškového se mi začaly mísit dny v týdny a jeden nevěděl, jestli je noc nebo den.
Červen byl plný zklamání. Zkouškám pořád nebyl konec, čiperný doktorand se na nás realizoval bez ostychu. Mezitím ostatní už měli sbalené svoje baťůžky a trajdali si to někam k moři. Olmík zpustl a já navíc strávila léto u bábiny na zahradě mezi jahodama a kopřivama.
Prázdniny bych prázdninama ani nenazvala. Nejenže se mi nepodařilo odjet do Anglie za rodinkou a za děckama, za kámoškama a botama bez růžových mašliček, ale nepodařilo se mi ani nic jiného. Člověk si říká, že když zatne zuby a bude se víc snažit, bude víc pracovat a nechá lenošení, tak se něco změní. Změní se leda tak datum v kalendáři. To úžasné léto jsem teda zakončila lajkováním cizích fotek na fb a vyhrabáváním vlastního auta z bahna v lese.
Loňské září bylo první vlaštovkou značící odcizení od mé bývalé venkovské komunity. Bylo to poprvé za několik let, co jsem nešla oslavit naši venkovskou pouť pořádnou venkovskou pařbou. A hele, přežila jsem to.
V říjnu byla škola v plném proudu a já jsem si připomněla, jak ji nesnáším. Objevují se také první pokusy o napsání diplomového veledíla, povětšinou marné.
Snad jen listopad byl úspěšný měsíc. Pracovní vytížení přineslo občasné světlé týdny a moje peněženka čas od času ztěžkla o 1200 korun. Nejsem politik a částku klidně přiznám. Smějící se
No a prosinec? Prosinec byl konec. Konec iluzí, že vůbec něco zvládám. Školu ne, praxi ne, sebe také ne. Praskly ale i iluzorní bubliny o některých členech rodiny. Na Štědrý večer jsem se těšila, ale on jakoby ani nepřišel. Nebylo v něm nic, co by ho odlišilo od každého jiného dne v roce. Byl to takový prázdný den, že pro mě vůbec nic neznamenal. Uvnitř jsem také cítila prázdno a ono se tam navíc rozhodlo zůstat. Zmizely pocity, ani přetvářka je letos nezvládla zadržet. Zůstal mi jen život. Bez iluzí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nejraději sleduji:

starší filmy/klasiku 25.9% (7)
nové filmy 7.4% (2)
horory 11.1% (3)
seriály 18.5% (5)
dokumenty 14.8% (4)
sportovní pořady 7.4% (2)
diskuze 14.8% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama