Nevíme, luštíme

17. srpna 2013 v 9:59 | Katrin |  Střípky z deníku
Nevíme, co nám život přichystá, a celou dobu luštíme, co to jen může být a jestli překvapení osudu bude příjemné nebo ne. Život a osud jsou dvě abstrakty, které spolu úzce souvisí. Poslední dobou lidé zabředávají do abstrakce čím dál víc, životy žijí jen online a nezajímá je, jestli slunce vyšlo nebo zapadlo, eventuelně život tráví před obrazovkou od východu do západu (a někteří ještě dýl). Ale je tohle opravdu "život"?
Podle mě je důležité, aby člověk žil takový život, aby si na jeho sklonku mohl říct, že si to na světě užil, že na něm zanechal nějakou svou stopu (teď zrovna nemyslím tu ekologickou), něco dokázal. Neznamená to, že každý z nás musí být slavný nebo bohatý; spíš jsem měla na mysli činy, které dají vašemu okolí vědět, že vedle nich žije někdo, koho stojí za to znát, který umí naslouchat a být dobrým přítelem, komu můžete důvěřovat když dojde k nejhoršímu. Protože pro každého z nás je důležité mít kolem sebe přátele, kteří se dokáží semknout a bojovat s váma stůj co stůj. Pokud se na tyto životní role bude zapomínat, bude přibývat těch, kteří to vzdali příliš brzy, kteří prožili své stáří sami, nebo těch, kteří byli celý život nešťastní nebo zoufalí. Přitom stačí tak málo, totiž získat si nějaké přátele. Aby to takto mohlo fungovat, měl by každý z nás vědět, jak být někomu jinému přítelem. Pro nás všechny platí, že musíme být otevření ke svému okolí, naslouchat svým blízkým a přátelům. Nikde není napsáno, že z pouhého známého se nemůže stát nejlepší přítel a naopak. Stejně tak je možné, že z poloviny vaší rodiny se vyklubou existence, které je lepší neznat a nevídat je, aby se z vás nestal uzlíček nervů. Já jsem zažila obojí. Ale co je důležité? Zažila jsem to. A to slovo zažít je klíčové. Ano, v seriálech postavy zažívají i větší dramata než rozhádanou rodinu, ale to není váš život. To je jejich život, navíc vymyšlený. Není lepší pořídit si svůj?
Jen si to představte, že ve svém vlastním životě můžete být kýmkoliv chcete. Vy sami rozhodujete, s kým se budete stýkat a s kým ne, komu dáte svou důvěru a komu ne, komu věnujete část svého života a komu ne. Protože život máme všichni jenom jeden, máme právo říct Ne, zařídit se tak, abychom byli šťastní a nedělali ze sebe fackovací panáky. I když nám osud nejednou pleští, otisk jeho ruky časem zmizí a pak už je život zas jen v naší režii. Režírovat vlastní život není hračka, ale musíme to pořád zkoušet, jinak přijde osud a ujme se toho sám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mým nevyužitým talentem je:

malování 16.9% (54)
psaní příběhů/poezie 13.8% (44)
tanec 7.8% (25)
fotografování 10% (32)
herectví 4.7% (15)
sport 3.8% (12)
návrhářství oděvů 4.4% (14)
grafika/ design 6.9% (22)
ruční práce 5.6% (18)
znalost jazyků 5% (16)
hraní na nástroj 5.3% (17)
zpěv 4.7% (15)
kutilství 4.7% (15)
vaření 6.3% (20)

Komentáře

1 tulkakantnerova | Web | 17. srpna 2013 v 10:39 | Reagovat

Hezký článek... Souhlasím s tebou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama