Vesnický skleník

18. září 2013 v 21:28 | Katrin |  Střípky z deníku
Je to jako byste byli zavření ve skleníku, kde každá kopřiva zná ostatní kopřivy a taky všechny pampelišky, které do vaší vesnice zavál vítr odjinud. Pokud se mezi vás bude snažit dostat nějaký městský bodlák, nepochopí, proč se všechny kopřivy a pampelišky mezi sebou znají. Buď ho mezi sebe pustíte nebo ne, to je věc jiná. Ale málokterému měšťákovi se podaří kouzlo vesnic pochopit.

Žít na vesnici, to je určitý styl života. V mém případě neexistuje dobíhání autobusu. Autobus na vesnici totiž jezdí, kdy se mu chce, a proto chodím radši nejmíň o 5 minut napřed. A i takové čekání na autobus je posilovačem typicky vesnických vztahů. Nakonec má bus třeba 7 minut zpoždění a tak stát jak sloup na zastávce deset minut a neprohodit přitom ani slovo je docela opruz. Pamatuju si jednoho poctivého řidiče, který se jednou v zimě rozhodl do naší menší vesničky kvůli sněhu a ledu nezajet, ale zajít. Pěšky. Přesně tak. Mohl se vymluvit na sníh, na zajížďku se vykašlat a prostě ji přejet. Ale asi mu došlo, že za tři hodiny, kdy měl jet další autobus, bysme tam buď umrzli, anebo bysme ten den už nikam ani nejeli, protože než bysme se dostali do města byl by čas jet zpátky. Takže "zaparkoval" svůj autobus na kopci u rozcestí, sešel pěšky dolů dva kilometry, aby nás všechny vyzvedl, a my jsme za ním ťapali ty dva kilometry do kopce. Dospělí byli nadšení, že si nemuseli narychlo brát dovolenou a děcka byly naštvané, že se neměly na co vymluvit a musely do školy. Takhle nějak to na vesnici funguje. Vykládám to kámošům z města u piva jako historku pro pobavení. Když jedu do města, jsem naprosto hotová z lidí čekajících na mhd, kteří znervózní už když má trolejbus blbé dvě minuty zpoždění. Ale vysvětlujte jim to.
Klid, ptáci, zahrádky, zvonění poledne a klekání, to všechno ke kouzlu vesnic patří. Stejně jako: "Obchod je do tří, tak smůla. Dneska buchta nebude, nemám prášek do pečiva."
Možná to bude znít trochu sobecky nebo povýšeně, ale dovoluju si tvrdit, že kdo nezažil, nepochopí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mým nevyužitým talentem je:

malování 16.9% (54)
psaní příběhů/poezie 13.8% (44)
tanec 7.8% (25)
fotografování 10% (32)
herectví 4.7% (15)
sport 3.8% (12)
návrhářství oděvů 4.4% (14)
grafika/ design 6.9% (22)
ruční práce 5.6% (18)
znalost jazyků 5% (16)
hraní na nástroj 5.3% (17)
zpěv 4.7% (15)
kutilství 4.7% (15)
vaření 6.3% (20)

Komentáře

1 karlaprazakova | 22. září 2013 v 21:12 | Reagovat

Já zažila, já chápu :-).
Moc pěkně popsaný život na vesnici.

2 hnedoockaVer | Web | 22. září 2013 v 21:50 | Reagovat

Krásný článek :-) Asi máš pravdu,já jsem z města a můžu si to představit jen z tvého vyprávění. Vesnický život ale má i svůj půvab, čerstvý vzduch,krásná příroda,zvířata,..

3 Cata | Web | 24. září 2013 v 22:37 | Reagovat

Jé, chci být znovu bezstarostným dítětem, so leze po stromech a celý dny lítá po lesích...svoboda v tom byla.

Ačkoliv naše městečko je prakticky stejně vesnice :D

4 Katrin | 24. září 2013 v 23:13 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí. Holt na takový zážitek nejde zapomenout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama