Nejen draci supí

26. října 2013 v 22:04 | Katrin |  Střípky z deníku
I když mě jako snad každého občas přepadají nálady nicnedělání, za vyloženě líného člověka se nepovažuju. Když je něco potřeba udělat nebo uklidit a aspoň trošku se mi chce, většinou to není problém. Pokud chce kdokoliv s něčím pomoct, pomůžu ráda. Co ale nesnáším je, když se můžete přetrhnout a dotyčný nejen že odvedenou práci neocení, považuje ji za samozřejmou, ale také se absolutně nepozastaví nad tím, že i on by mohl přispět svým dílem ku zdaru celé věci. No a vrcholem všeho je ignorace; ignorace jak člověka pracujícího/vypomáhajícího, tak výsledků jeho snažení.
A proto dneska supím. Supím tak moc, jak už dlouho ne. Nepotřebuju slyšet chválu na svou osobu, protože většinou když pomáhám, tak proto, že pomáhat chci. Ale aby člověk, kterému pomáhám, strávil celý den pobíháním od ničeho k ničemu a ještě u toho vedl debilní kecy a pořád mě na něco upozorňoval a radil, jak se co má dělat, to je už i na mě moc. I když jsem několikrát praštila s náčiním, které jsem v tu chvíli měla v ruce, vůbec nic to dotyčnému neřeklo. Jelikož mi došlo, že tato narážka byla asi málo, tak jsem mu normálně srozumitelně vysvětlila, ať mě nechá na pokoji, že tu práci zvládnu udělat sama i bez jeho nekonečných keců. Asi minutu bylo ticho a pak to začalo nanovo. Tak jsem řekla dost. Prostě konec. Takovou odezvu na moje snažení já nemám zapotřebí.

Nejhorší je, když dotyčného ze svého života vyštípat nemůžete, protože je prostě z rodiny. Ale má snad rodina právo otravovat mi život jen proto, že je to rodina? Příbuzné si bohužel nevybíráme. Co s nima máme ale dělat, když jsou tak otravní, že už to nedokážete snést? Když máte otravné kamarády, přestanete se s nima vídat. Když spolužáky, buď se je naučíte pár hodin denně ignorovat, nebo se jim to můžete pokusit vysvětlit. Pokud je nesnesitelný šéf, můžete se snažit dělat svou práci dobře, abyste k němu na kobereček chodili co nejmíň. Pokud nesnášíte nakupování, můžete změnit market nebo nakupovat na trhu nebo jiném příjemnějším místě, eventuelně přes internet. Prostě skoro každá věc, která vás v životě štve, jde vyměnit, jen rodina ne. Připadám si pak hrozně, když mám nutkání se své vlastní rodině vyhýbat. Snažím se ale řídit heslem, že život máme jen jeden a je jen náš, a proto máme právo si vybrat, kdo nám stojí za to, abychom se s ním rozčilovali nebo hádali, kvůli komu se trápit a kvůli komu ne. Tak mi přece nemůže mít nikdo za zlé, že ode dneška budu nejpíš návštěvy jedné rodinné větve pečlivě zvažovat a případně i omezovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mým nevyužitým talentem je:

malování 16.9% (54)
psaní příběhů/poezie 13.8% (44)
tanec 7.8% (25)
fotografování 10% (32)
herectví 4.7% (15)
sport 3.8% (12)
návrhářství oděvů 4.4% (14)
grafika/ design 6.9% (22)
ruční práce 5.6% (18)
znalost jazyků 5% (16)
hraní na nástroj 5.3% (17)
zpěv 4.7% (15)
kutilství 4.7% (15)
vaření 6.3% (20)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama