Březen 2014

Žít nejvíc anebo nejdýl?

6. března 2014 v 12:37 | Katrin |  Střípky z deníku
Začínám se touto otázkou zabývat čím dál častěji. Včera mi při tančení louplo v levém koleni, a nebyla by to žádná katastrofa, kdyby mi v pravém neloupalo už chvíli, což do včerejšího dne dělalo z levé nohy tu "stojnou", tu, která to vždycky nějak zachrání. Připadá mi trochu brzo cítit se v mém věku jako důchodce.
Hlavou mi běží všechny věty typu "Žijte naplno", "Prožívejte své dny na 100 procent" a podobně. Jenže je tady problém. Momentálně všechny dny, i kdyby byly na 100 procent, prožívám povětšinou sama. A tak se do mozku logicky vkrádá otázka, jestli se nešetřit na dobu, kdy budu mít rodinu, případně později vnoučata, se kterýma bych chtěla blbnout a užívat si s nima legrácek. Nebo chodit na túry a poznávat tu naši krásnou zem. To se mi určitě nebude chtít, pokud budu pajdat. Anebo se mnou nikdo nebude chtít nikam jezdit, pokud budu zvládat maximálně dvacet minut chůze.

Dnes, kdy mi koleno krásně napuchlo, jsem si chtě nechtě naordinovala klid aspoň na týden. Co bude potom, to nevím. Nicméně pokud mi láska k jednomu koníčku (i když tomu pro mě nejdůležitějšímu) znemožní věnovat se čtyřem dalším, tak mi připadá, že je něco špatně. Není to o určování si priorit, protože ty já mám hezky seřazené za sebou. Je to spíš o neignoraci budoucnosti a plánování, čeho všeho ještě chci dosáhnout. A věcí, které mám v plánu ještě stihnout, je spousta.
Tak se holt nejspíš přidám k té většině, která za svůj život nic zvláštního nedokáže. Na druhou stranu mě aspoň nebude jeden den bolet pravé koleno a druhý den to levé. Nebo je to o odvaze tu nejvyšší prioritu, která způsobuje takové komplikace, prostě škrtnout?