Ano i ne

26. března 2015 v 19:26 | Katrin |  Střípky z deníku
Býti pracantem je tuze zvláštní věc. Vidíte v přímém přenosu, jak se věci mění a také jak se mění lidé a jaké jsou jejich osudy. To se studentům kromě klábosení nad kafem často nestává. Ve škole se vidíte na několik málo hodin týdně (pokud teda mluvíme o univerzitách) a za tu dobu si určité věci stihnete říct, co se u vašich kámošů změnilo a co ne. Jenže v práci si to říkat nemusíte, protože ať dotyčný chce nebo ne, vidíte jeho proměnu na vlastní oči. A navíc - často co se "jen" řekne, vletí jedním uchem tam a druhým vyletí ven.
Pokud bych si mohla znovu vybrat, jestli budu ještě studovat nebo už vkročím do pracovního života, nejspíš by se ozvala moje lenost a já bych se asi vrhla znova do školních lavic. Co si budeme povídat, je to tak nějak pohodlnější. Máte víc času na všechno vyřizování, kdežto z práce si i k blbému doktorovi musíte brát volno nebo si tu návštěvu naddělat. Na druhou stranu mě to trošku vyléčilo z mé hypochodrosti. Dnes už vím, jak efektivněji řešit prezentace a různé projekty do předmětů, kterých nebylo zrovna málo. Většinou se dají všechny eseje zvládnout za jeden den, což v praxi znamená, že kromě pár přednášek máte celý týden volno. A i když je to jarní počasí velmi povzbuzující, pravidelná pracovní doba mě o smyslu své existence po půl roce stále nepřesvědčila. Tím se nám klube první Ne.
Pracovní život ovšem má i svoje světlé stránky, a tou hlavní je samozřejmě stabilní příjem. Ten byl při brigádách za studií o porovnání mizernější. Tenktokrát má práce jedno velké Ano.
V práci jste taky většinou obklopeni podobně smýšlejícími lidmi nebo aspoň s podobným vzděláním či úrovní inteligence - zase jednoznačně Ano.
Ráda poznávám nové kolegy a v tomto ohledu jednoznačně vyhrává práce, jelikož lidé přicházejí do vašeho kolektivu častěji, než je tomu u studií. Počet studentů je prostě dán dopředu na tři, eventuelně dva roky a až na výjimky nikdo nepřibývá, ale spíš ubývá. Lidé samozřejmě mizí i z firem a objevují se v jiných, a to je potom těžko se s nima rozloučit, když vedle sebe strávíte polovinu vašeho týdenního života, potkáváte se na chodbách, přejete si dobré ráno a chodíte spolu na oběd, řešíte spolu problémy a máte pak společně radost z jejich rozlousknutí. V tomto případě bych řekla Ano i Ne.
Bez většího rozboru řeknu ještě jedno další Ano pro práci, a tím je čistá hlava na víkend Usmívající se.

Celé tohle dilema je tak nějak na pomezí - vyváženost Anů a Nen se neustále pohybuje těsně kolem středobodu vah, a rozseknout je může až pořadí vašich priorit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které roční období vás nejvíce inspiruje?

jaro 15% (3)
léto 40% (8)
podzim 25% (5)
zima 20% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama