Filip a Magdaléna

Čtrnáctá část - závěr

3. května 2012 v 20:52 | Katrin





Třináctá část

17. března 2012 v 20:08 | Katrin


Dvanáctá část

21. února 2012 v 10:58 | Katrin



Jedenáctá část

14. února 2012 v 20:03 | Katrin



Desátá část

2. února 2012 v 23:49 | Katrin


Devátá část

28. ledna 2012 v 12:37 | Katrin
Chybí dopis od Magdalény, jakto?
Btw, nezapomeňte na šifru.

Osmá část

27. ledna 2012 v 11:59 | Katrin





















Sedmá část

23. ledna 2012 v 21:50 | Katrin



Šestá část - Zahrady

16. ledna 2012 v 11:41 | Katrin

























Magdin brzký příjezd jí dovolil, aby se setkala s Filipem ještě před slavností. Nebylo vhodnějšího místa než panských zahrad, kde si vloni Filip s Magdalénou slíbili věrnost, a které od té doby nechává Filip zamykat, aby nikdo jejich společnou vzpomínku neponičil.

Smrákalo se.
Stáli tam a chvíli trvalo, než se k sobě úplně přiblížili.
"Pane," řekla Magda a uklonila se. Filip udělal ještě krok, aby mohl Magdinu tvář uchopit do dlaní.
"Ach, Magdaléno," řekl, a dlouze jí pohlédl do očí. "Prosím Vás, jsme tu sami, schovejte těch úklon na později." Jeho ujištění, že není, kdo by je poslouchal, dodalo Magdě odvahy mluvit s Filipem otevřeněji.
"Jak si přejete, Filipe," usmála se.
"Drahá," začal Filip také odvážněji, "nemohl jsem dočkat večera. Povězte, zda se Vám co přihodilo po cestě."
"Strážím našeho panství podařilo se namluvit, že řezané květiny musí do rána dorazit do kostela na okraji městyse, by bylo vše připraveno ke mši. Obávám se však, že příjezd do hrabství kentského nejspíše neznamenal tolik obtíží, jakých přijde při jeho opouštění."
"Výtečné způsoby," podotkl rychle Filip. "Vzdáváte hold Vaší odvážné povaze, Magdaléno."
"Přeceňujete mě, Filipe," řekla, "lež přece nevypovídá o jednoho odvaze."
"Vypovídá, pokud je trestem za ni hlava na kůlu," obhajoval své přesvědčení Filip.
"Přestaňte, prosím Vás," křikla na něho Magda.
"Odpuste," řekl Filip rozmrzelým hlasem.
"Výčet možných nástrah mě nepřesvědčí, abych se s Vámi vídala častěji," řekla Magda.
"Rozumím Vám. Však pochopte také Vy mne, že cesta vrchnosti budí větší pozornosti. Můj otec nikdy nesvolí k návštěvě za hranice Kentu za situace, jakéžto nyní musíme čelit."

"Zahořklá slova jednoho jsou jen na jeho obranu," řekla tiše Magda a odvrátila svou tvář. Sledovala výraz sochy, která stála po její pravé ruce. Kdyby tam v tu chvíli nebyl Filip, snažila by se vyzvědět osud toho člověka dotykem své ruky, aby blíže zjistila, jak déšť a mráz soše vzešlé z kamene stejné matky dokázal ublížit. "Chtěla jsem Vám osobně vyjádřit dík za Vaši snahu získat zpráv o Leopoldovi. To jest důvod, proč jsme se zde dnes mohli setkat," dodala.
"Magdaléno, copak Vám nic neznačí síla mých citů k Vám?" Filip vzal Magdu za ruku a pokračoval: "Jsem Vám oddán tělem i duší a nežádám Vás o víc, než abyste mé city přijala a ty opětovala."
"Neodmítám Vaše city, Filipe,…" Magda začala vysvětlovat, proč by se Filip neměl dál snažit si ji ještě více získat, ale on ji nenechal ani domluvit.
"Získat zpráv o Leopoldovi nebylo těžké," přiznal Filip. "I kdyby snad bylo, víte, Magdaléno, že pro Vás bych dosáhl čehokoliv."
"Dálka mezi dvěma je zkouškou budoucnosti pro vzpomínky minulosti," odvětila Magda. "Nechť budoucnost pokoří dálku." Vidina možnosti utřídit si pohnutky k Filipovi v sobě samé v klidu domova se jí nemálo zamlouvala. Jeho ukvapených vyznání už měla několik v zásobě, a tedy dumala nad pravostí jejich hloubky. Venku se ochladilo a cestování zanechalo na Magdě stopy únavy. Navrhla proto, že by bylo záhodno jít se přichystat na slavnost.
"Na viděnou večer," rozloučil se Filip.


Magda nevyšla ze své komnaty dříve, dokud neslyšela přijet nejméně tucet hostů. Představa, že by se opět ocitla s Filipem o samotě, ji zdržela ještě o něco déle. Magdě bylo nad slunce jasné, že tanci s Filipem se nevyhne, leda by odjela rovnou. Takovou nezdvořilost jí však vlastní svědomí nechtělo dovolit, a navíc, při zpáteční cestě by na smluvená stanoviště dorazila dříve, než bylo třeba.

"Ráda Vás opět vidím, Filipe," řekla Magda na uvítanou.
"Moje radost tu Vaši předčí, Magdaléno," odpověděl.
"Vaše toaleta je skvostná, madam," přivítal Magdu postarší muž, s nímž Filip v tu chvíli vedl zdvořilostní konverzaci.
"Magdaléno," ujal se Filip slova, "dovolte, představím Vám dlouholetého přítele naší rodiny, vévoda Howard z Essexu."
"Vévodo," řekla Magda, sklopila oči a ladně se uklonila.
"Potěšení je na mé straně, madam" odpověděl vévoda.
"Magdaléno, učiňte tento den dokonalým a přijměte mou výzvu k tanci," řekl Filip.
"S radostí," usmála se Magda.

Nebyl to jediný jejich tanec, ale zato těm dvěma připadalo, že to oni jsou v místnosti jediní. Magda se bavila a každý byl s to rozpoznat, že zřídka se takovýchto slavností účastní. Když se blížil čas jejího odjezdu, Filip Magdu požádal ještě o poslední tanec.

"Snad tedy nelitujete, že jste vážila tak dalekou cestu, Magdaléno," zeptal se Filip.
"Nelituji, ovšem že ne," odpověděla.
"Slibte mi, prosím Vás, že mi vždy odpovíte, když Vám pošlu dopis."
"Ale jistěže, Filipe," řekla Magda, "přec sama vyčkávám, kdy uslyším na nádvoří klapot kentských podkov. Proč se tolik strachujete, že bych Vám neodpověděla?"
Filip využil kroků tance k tomu, aby získal čas a mohl slova pečlivě promyslet. Na pomoc si vzal další dvě otočky, které se tvářily komplikovaně, aby vypadal, že se tudíž na ně musí plně soustředit. Hodiny odbíjely poslední minuty jejich společného času, a tak se Filip rozhodl: "Drahá Magdaléno, mám na Vás velkou žádost, ale dnes si ji netroufám vyslovit," řekl ostýchavě, "však řádky listu snad dodají mi odvahy."
"Dobře, tedy," souhlasila Magda, "nyní se musím rozloučit. Je čas."
"Přeji šťastnou cestu," řekl Filip, "ačkoliv bych Vás tady nejraději zdržel ještě alespoň několik dní." Vzal její ruku a políbil jí rukavici. Magda věděla, že kdyby nebyli sledováni tolika hosty, odvážil by se k úplně jinému polibku. Nabídl jí rámě a spolu kráčeli ke dveřím.
"Dobrou noc," rozloučila se Magda.

Filip vyprovodil Magdu pouze z tanečního sálu. Tam už ji předal sluhům, kteří se postarají o její zavazadla a připraví ji na odjezd. Pomáhat do kočáru dámě tak nicotného významu se přece na syna hraběte nesluší.

Pátá část

11. ledna 2012 v 13:40 | Katrin


 
 

Reklama