Novinky

Filmová záhada jménem Kristen S

22. března 2013 v 16:22 | Katrin
Nepovažuju se za kdovíjakou filmovou kritičku, už proto, že ve filmech stíhám sledovat pouze herce a ne režiséry, scénáristy a podobné spolupodílníky. Tedy můj názor vypovídá pouze o dojmu, jaký daný herec (herečka) zanechal/a na divákovi. Stejně jako jinak přeložená kniha zanechá na čtenáři jiný dojem, tak každý výraz v hercově tváři vyvolá jiné pocity a často může rozhodnout o tom, jestli si divák film oblíbí nebo zavrhne.
Dlouho jsem nemohla najít film, ve kterém by mi Kristen Stewart ve své roli seděla. To, že neumí hrát, ví všichni, ale stejně jsem si říkala, že musí existovat role, na kterou by se hodila. Za naprostou tragédii považuju její obsazení do role mladé teenagerky v krátkometrážním Cutlassu, pač jak normálně z Kristen nevydolujete víc než tři výrazy za celý film, tady byla absence živějších výrazů hodně vidět. Cutlass totiž stojí na touze a nadšení mladé holky získat auto svých snů a ne na tom, kdo zvládne mít nejdýl otevřenou pusu. Kristen nepřesvědčila ani ve Stmívání (ani v jednom), i když v tomhle případě jí její divný výraz pomohl vypadat narozdíl od ostatních školaček dostatečně divně. První díl se dá přežít, ale konec nastane, když na začátku druhého dílu zjistíte, že dělá pořád tři stejné "ksichty" dokolečka (rozuměj žádný, žádný s otevřenou pusou a hrabání ve vlasech, přičemž žádný je občas nahrazený vykulenýma očima), kterých jste měli plné brýle už díle prvním.
Zkrátím to. The Runaways sice může vypadat jako pokus o herectví díky tomu, že při hře na kytaru spíš sledujete jak hraje, než jak se tváří. Nicméně jakmile vás pohled na kytaru omrzí, tak jste v kýblu. Podobně je na tom The Yellow Handkerchief, prostě nic nového. Neviděla jsem všechny její filmy, ale ještě jeden chci zmínit, ten jediný, kde podle mě role zamindrákované školačky sedla Kristen přímo dokonale. V této jedinečné performanci se snoubil její nijaký výraz s divností jí vlastní a absolutním nezájmem. Takže tadáááá, máme vítěze. Nejlépe zahranou rolí Kristen Stewart se stává Melinda Sordino z filmu Mluv (Speak). Díky bohu, že aspoň jednou se jí to povedlo, jinak by si snad ani nemohla říkat herečka.
Stejně jako jsou někteří herci předurčení hrát padouchy nebo děvkaře, téhle herečce by nejvíc vyhovovaly role ála Daisy z Cesty vzhůru (a to Daisy ještě křivdím) nebo příšerka z The Walking Dead. Ale zase to nebudu s tou kritikou přehánět, třeba objevím ještě jiný film, kde nebude vypadat, jako by ji zrovna někdo štípl do zadku. Jen si tím nejsem tak docela jistá.















Příběh v kalendáři

11. prosince 2012 v 22:32 | Katrin
Nejdříve jsem tento článek chtěla věnovat jen finskému adventnímu kalendáři ze stránek finland.fi, ale pak jsem objevila další online kalendář.
Nicméně ten finský má samozřejmě přednost. Celý kalendář propojuje jeden příběh o děckách, jak se těšily na Vánoce a co provedly (např. zchlamstly všechnu čokoládu z jejich adventního čehosi). Bohužel je to jenom v angličtině, ale zase je to jednoduše napsané, takže vám všem fandím, že si kalendář i tak prohlédnete. Tento kalendář vás ale nepustí dál, než je den následující po aktuálním datu. Tady máte link a foto:


Další adventní kalendář jsem našla na stránkách České televize. Je už trošku promakanější, pač tam neustále sněží, ale když najdete nějaký den (ano, musíte ho nejdříve najít, tady se na čísla nehraje), vyskočí na vás jenom - občas prapodivná - rýmovačka. I když většina je povedená, mohli si dát aspoň práci a sesmolit něco hezkého i na 12. prosince. To je totiž zítra, tak si můžete počíst tady.

Lov lososů v Jemenu

21. října 2012 v 14:10 | Katrin
Dneska vám chci představit film, na který jsme se museli dívat v rámci přípravy na seminář o překládání titulků. Přestože z domácích úkolů většinou nadšená nejsem (jak ostatně asi nikdo), tak filmy jsou moje slabost a řekla jsem si proč ne, třeba se z toho vyklube něco hezkého. A vyklubalo.
Film Lov lososů v Jemenu (Salmon Fishing in the Yemen) z roku 2011 je plný vtipných situací a slovních přestřelek mezi hlavními hrdiny, kterými jsou Emily Blunt a Ewan McGregor. V celém filmu jde o jediný projekt, kterým je vybudování řeky uzpůsobené tak, aby v ní lososi dokázali přežít a rozmnožovat se. Právě tímto projektem se má v rámci britsko-jemenských dobrých vztahů zabývat doktor Jones, který ale nevěří, že by ve vyprahlém Jemenu bylo něco takového možné.
Na čsfd jsem našla obrázek mé oblíbené scény, kdy Jones vysvětluje Harriet, asistentce šejka, který celý projekt inicioval a financoval, že je blbost tahat lososy do Jemenu, jelikož bez vody tam samozřejmě zdechnou (viz. R.I.P. na obrázku Smějící se)


Futuristické paso doble

15. září 2012 v 11:16 | Katrin
Paso doble se v tanečních sice neučí a navíc málo kdo holduje klasickým nebo latinskoamerickým tancům, ale následující paso doble určitě stojí zato. Derek Hough, můj oblíbený tanečník z Dancing with the stars (americká verze pořadu Když hvězdy tančí), tentokrát celou soutěž nevyhrál, jako se mu to povedlo s partnerkami Nicole Scherzinger (Pussycat Dolls) a Jennifer Gray (Baby z Hříšného tance), ale rozhodně zazářil jako choreograf. V roce 2009 mu byla partnerkou modelka Joanna Krupa a aby si naklonili porotu na svou stranu, vymyslel Derek futuristickou verzi pasa doble, které podle mě nemá chybu a zaujme i lidi, co jim tanec moc neříká.


V průběhu deváté série se totiž Joanně při rychlých tempech docela pletly nohy a kroky dělala jen tak, aby prostě nějaké udělala. Futuristické paso bylo od Dereka myslím geniálním tahem a sklidili skvělou kritiku. Na vítězství to však nestačilo a pár skončil v soutěži celkově čtvrtý. Vystoupení Joanny a Dereka bylo také nominované na cenu Emmy.

Battlefield závislost

10. září 2012 v 20:17 | Katrin
Čas od času se u mě objeví závislost na filmu, písničce nebo videu. Na sobě to poznám docela jednoduše, a to tak, že si tu svou závisláckou věc pustím dvakrát nebo víckrát za den, filmy nevyjímaje. I když u těch už je to trochu extrém, pač pak nedělám samozřejmě celý den nic jiného. Ale i takovými dny se můj život hemží. Naposledy to byla Pýcha a předsudek v originále a díky dokonalým dialogům mi nedělalo problém pustit si ho i dvakrát v jeden den. Dneska budu ale mluvit o dvou videích.
Prvním je novinka, kterou jsem minulý týden objevila na MTV. Je to písnička od Jordin Sparks s názvem Battlefield. Překlad ani slova sem dávat nebudu, to si můžete kdekoliv najít. Ale dám sem samotné video, protože ten klip se mi tuze líbí, nejdřív pěkné auto, pak v autě volant a nakonec hezká borka, která má na sobě ještě hezčí šaty. Prostě paráda Usmívající se


Dalším videem je záznam z živého vystoupení kapely Simple Plan v New Yorku a konkrétně písnička This Song Saved My Life (Tato píseň mi zachránila život). Jelikož na tuto písničku nemají klip, tak jsem vybrala video, které je podle mě nejzajímavější, i když bubny si ten foťák (nebo kdo ví na co to bylo nahrané) docela nedává. Nenechte se odradit debilkem, který nahrávajícímu vleze do záběru, díky tomu se nám totiž naskytne hezký záběr na Sébastiena, který to zmerčí a hezky se usměje. Možná je to jen můj dojem, ale přijde mi, že po druhém refrénu má Seb na krajíčku, ale nejspíš se jen pekelně snaží, a tak to jako pláč pouze vypadá. Ať tak či onak, za kousek té koncertní atmosféry to stojí.

První krok

3. března 2012 v 17:34 | Katrin

Po prvních dvou dílech seriálu První krok jsem zatím optimistická. Je vidět lehká inspirace filmy typu Step up a podobně, ale tak tomu se asi vyhnout nedá.

Moc se mi líbila scéna, kdy si Klára Issová chystala úvodní projev před třídu na první hodinu a co se z toho pak vyklubalo. Usmívající se Když jsem totiž začínala učit, byla jsem taky tak nervózní.

Dalším parádním místem byla první hodina herectví a šok studentů z odhalené scény, kterou musí nazkoušet. Podobně jsem se cítila před pár měsíci s mikrofonem před pusou a zapnutým nahráváním na každé druhé hodině. Nezávidím jim to, jsem ráda, že už mám ty "seznamovací" začátky za sebou.
Sice mi trošku nejde na rozum, jak se už na prvních hodinách můžou studenti po sále prohánět s takovýma choreografiema, ale budiž. Nic není dokonalé, že… Co se mi v uplynulých dvou dílech ale dokonalé zdálo, byl tanec opilé Issové, který měl šmrnc a to rozbité zrcadlo na konci, ach.

Přání pohodových Vánoc

23. prosince 2011 v 23:40 | Katrin
Tak jsme se konečně dočkali a už zítra večer objevíme pod stromkem nějaké to překvápko. Je fascinující, že děláme všechny ty úklidy a nákupy a vaření a pečení s vidinou tohoto večera, i když na Ježíška už dávno nevěříme, nebo že to dělají rodiče, i když mají děti už dospělé. Alespoň něco nám zůstalo z doby dětských let a jde s námi dál. Ale je opravdu zvláštní, že tato tradice dárků prostě zůstává a pod stromečkem objevíme i dárky se jmenovkami "babička" a "děda".
Všem chci popřát krásné Vánoce, možná trošku víc sněhu Usmívající se, spoustu legrace a hlavně pohody, protože myslete na to, co je na Vánocích především důležité. Zkuste na deset dní zapomenout na stres, netrapte se tím, jestli se vaše dárky budou líbit, a prostě si užívejte, že máte svátky s kým strávit a s kým pojídat cukroví.
Pohodové Vánoce!

Čáry, máry

3. listopadu 2011 v 16:11 | Katrin

Upíři, slabota. Čarodějnice, to už je lepší. Kroužek šesti mladých, nezkušených, hormony zmítajících čarodějů a čarodějek, to zavání průšvihem. A taky že jo. Zprvu odmítající svou novou existenci, Carrie hned v pátém díle vypustí do světa prvního démona, aniž by to tušila. Když jsem viděla tento díl, byla jsem rozhodnutá se na to dál nekoukat, ale ten týpek mi asi nedá spát víc než šokové scény. Jak on ji úplně hltá pohledem…

No, abyste věděli, o čem mluvím: Adam se zbláznil do Carrie, ale bohužel už chodí s Dianou, a tak na sebe můžou maximálně házet očka (což je mimochodem dost hezké Smějící se). Carrie pořád uklidňuje Dianu, že jsou s Adamem jen kámoši, ale myslím, že tam teprv bude boj. Jen aby se nepozabíjely v pravém smyslu slova, když jsou to čarodějnice Usmívající se.

Jenže po dílu, který jsem viděla jako poslední se na The Secret Circle nemůžu dívat později než v 6 hodin večer a ještě k tomu s rozsvícenou lampičkou.

Podhradí

15. října 2011 v 19:48 | Katrin

Po dvou týdnech v Olomouci jsem se vydala prozkoumávat a obhlížet zdejší parky, abych si trošku udělala obrázek, kam by se dalo jít protáhnout si kostru, nabýt inspiraci nebo se přinejhorším učit. Většinou dělám poznávací procházky novým městem hned druhý nebo třetí den, ale tady je to s tou mojí slavnou školou trošku na pendrek, bo na nic moc nemám čas.

Nicméně, konečně jsem se k tomu dostala a nestačila jsem se divit. Dávno jsem věděla, že Olomouc je historické město, ale netušila jsem, jak moc je to na některých místech znát. Při pozdějším odpoledni jsem se vydala do Bezručových sadů. A hle. Podhradí v pravém smyslu slova. Připadala jsem si jako ve 13. století a každou chvíli jsem se otáčela, abych se ujistila, že mě nepřejede žádný kočár. Protože tím skřekem, který by ze mě vylétl, bych určitě splašila koně. Pak by byli v nebezpečí života i cestující v kočáře, a s mým štěstím by tam seděl nějaký barón a já bych skončila se setnutou hlavou. To tak.

























Smetanovy sady jsou proti tomu úplně jiné, o víkendu takové přelidněné. Na druhou stranu mají víc stromů a zákoutí a podél cyklostezky se dá v klidku číst i klimbat (pokud si držíte nohy co nejblíž u lavečky Smějící se) Smetanky jsou takové roztomilejší, s těma kytkama vprostřed a tak.

Nejvíc mě ale těší, že z jednoho parku do druhého je to jen přes dvě ulice.Usmívající se




Upíři zase útočí

1. října 2011 v 18:49 | Katrin
Před třemi týdny se rozjela nová, třetí řada Deníků upíra a všechny tři dosavadní díly jsou sice hezké, ale nepřijdou mi tak šokující jako v první nebo druhé řadě. Právě kvůli tomu, že mi prvních pár dílů úvodní řady (a ten pilotní díl obzvlášť) vyčarovalo zimomrávky, česky řečeno husí kůži, jsem se na tento seriál začala dívat.

Ale tentokrát jakoby ta pravá upíří nálada někde pokulhávala. Catherine (zatím) není tak krutá, Stephan se s Clausem dokonce kámoší. A přiznejme si to, kromě drobného napětí typu mám-tě-rád nemám-tě-rád, jsme se ničeho závažnějšího nedočkali. Tak snad to brzo přijde.

Jediné, co vypadá alespoň trošku slibně, je Stephanova temná stránka, jakou se poslední dobou projevuje. I když už si stihnul trošku "zařádit", pořád se mi z toho nesvíral žaludek, jako tomu bylo u první řady. Tak nevím, kde je chyba. Možná taky ve mně, třeba už jsem si na tu krev zvykla Smějící se

Nicméně novinky o TVD můžete sledovat na oficiálkách TVD http://www.vampirediaries.com/ a také o jiných seriálech na http://www.cwtv.com/ (odkud je i obrázek).

 
 

Reklama